Osamělé léto

7. června 2018 v 10:18 | Open-minded girl
Je to tady. Mám úspěšně po zkouškách a začíná to období roku na které se těší každý student. Ale jsem já jako každý student? Všichni se těší na hodiny volného času, festivaly, párty, výlety, dovolené, dobrodružství a zkrátka na to, že budou většinu každého dne trávit s přáteli nebo drahou polovičkou. Tak si to shrneme...

Nemám drahou polovičku a nemám kamarádky/kamarády, které bych mohla nějak často tahat na akce a párty. Jednou za čas se najde někdo s kým si vyjdu ven, ale přátelství se tomu říkat nedá. Susan odjíždí příští týden do Ameriky a nebude tu pro mě celé léto. Tím odpadá jedna nejlepší kamarádka, s kterou bych se mohla za léto párkrát sejít. A Manželka? Ta ještě dělá zkoušky a bude mít hotovo až tak na konci června. Pak bude většinu času trávit s tím jejím idiotem a s milionem lidí, který kolem sebe má. Takže to bude tak, že se asi stěží párkrát sejdeme.

Jelikož skončí škola, nebudu mít důvod si psát či se vídat se svými spolužačkami (ani nejde napsat s kamarádkami). Možná se během léta někomu ozvu, ale tím to taky skončí, protože by žádná z nich neměla potřebu ozvat se mě. A o tom to je. Nemůžu se doprošovat o pozornost či přátelství, když o to zjevně nikdo nestojí. Takže se uvidíme v říjnu a do té doby předpokládám ticho.

Nemůžu se dál spoléhat na své ex a trávit nejvíc času s Bezcitným. To by mě dostalo do stejné situace z jaké jsem se v březnu rozchodem dostala. Nejde sice ani tak o to být s ním, jako o to být s někým, a ne zavřená sama doma, ale ve výsledku je to stejný. Nemůžu si dovolit se s ním vídat nějak často. Sex jednou za čas je fajn a přátelskému pokecu se taky nebráním, ale to přespání před dvěma dny už nebyl tak dobrý nápad. Měl čas až pozdě večer a ráno vstával do práce, tak jsme si řekli proč ne, usínali jsme spolu už milionkrát a je jedno, že teď už je to zas inkognito. Spala jsem špatně a to jako vysvětlení asi stačí.

Takže jak bude vypadat mé osamělé léto? Zahrabu se v práci. Hrozný je, že na recepci se při těch dvanáctkách pravděpodobně ukoušu nudou a budu z toho ještě víc osamělá. Nicméně zahrabu se v práci. Občas si na mě udělá čas Manželka. Občas se předevšim kvůli sexu sejdu s Bezcitným. Dovolenou s rodiči sem letos odřekla, takže jinak mě čeká válení u bazénu, a koukání do zdi při hlasitým tikání hodin, jako náznak toho, jak marním svůj bezvýznamný život a všichni okolo mě se baví. Kdo by se netěšil na tuhle část roku...

girl, water, and bed image
 

Motivace inspirace

16. května 2018 v 21:21 | Open-minded girl
Při večeru, po první skleničce dobře vychlazeného bíleho vína se ze mě opět stává filosof. Životním moudrem dnešního dne se stává věta Žiješ jen jednou. Žijeme jen jednou a to bysme si měli uvědomovat každý den s každým rozhodnutím. Nemyslím si, že by člověk měl žít tak, jakoby mohl být zítra jeho poslední den, ale míň přemýšlet by rozhodně neškodilo.

Vidím to u sebe. Dlouhou dobu jsem se zaměřila na minulost. Chyby a rozhodnutí, která jsem udělala, ale která už jsem stejně nemohla znovu ovlivnit. Hromadou výčitek, omluv a vzpomínek jsem se mučila docela dlouhou dobu, ale teď už vím, že ať uděláte, co uděláte, nikdy se nezavděčíte všem. A to je dobře. Vaše chování by nemělo být stavěno tak, aby udělalo dojem na všechny kolem. Důležitý je být sám sebou.

Ačkoliv to s největší pravděpodobností znamená spoustu špatných rozhodnutí a občas i věci, kterých zalitujete, furt to budete vy, kdo ta rozhodnutí dělal. Proto je důležité myslet na sebe a dělat je pro sebe. Protože ať už budou špatná nebo dobrá, následky ponesete vždycky vy. Ano, často se to dotkne i osob kolem, ale ty se s tím musí vypořádat zase svojí cestou.

Proto se zamyslete nad tím jestli to, co v životě děláte, vážně chcete. Jestli je to opravdu vaše rozhodnutí. Jestli to neděláte jen kvůli někomu druhému. Pokud zjistíte, že plníte přání někoho jiného, zamyslete se. Protože až si za pět let uvědomíte kolik jste ztratili času, ve snaze udělat radost někomu jinému, namísto sebe, čas už nevrátíte.

champagne, laptop, and picnic image

Měsíc stresu

12. května 2018 v 23:32 | Open-minded girl
Sotva začalo zkouškové období, tak z toho začínám šílet. Moje stresové dny začaly a ta depresivní část k tomu bohužel nezvladatelně taky patří. Na mou obranu už má za sebou polovinu zkoušek a to mé kamarádky ještě ani nezačali. Snažím se zkrátit si to, co nejvíce. Možná o to víc se to odráží na mojí psychické stránce.

Každý, kdo je na vejšce to zná. Celý semestr nic moc neděláte, odevzdáte pár esejí a seminárek, jednou za čtrnáct dní nějaká aktivita na cvikách nebo průběžný test, ale to je celé.. A pak je najednou konec flákání a přijdou zkoušky. Vím, že je z toho v nervech každý - obdivuju ty lidi, kterým je u prdele jestli to dají napoprvé, napotřetí nebo budou za rok opakovat. Já to chci mít z krku, co nejrychleji a v té nejideálnější možnosti i na první pokus. Mít minimálně jednu zkoušku každý týden je pro mě tedy normální.

Možná nakonec ty zkoušky zvládnu, s podivem, že jsem dala tu poslední, ale ta psychická stránka je hrozná. Nejradši bych se profackovala, když stresuju ve škole. Stěžuju si nemožně kamarádce, jak to určitě nemám. *Plesk* Ty dny učení jsou ovšem ještě horší. Když pominu tu část, kdy se musím dokopat a vypnout facebook, kde se určitě pořád něco zajímavého děje (určitě zajímavějšího než v papírech s makroekonomií), je tu ta osamělá část. Nikdo nepíše, nikam nechodím a večer po učení padám do lehké deprese o zbytečnosti své existence. (jako teď)

Susan a Manželka se učí na svoje zkoušky a já nemám koho vytáhnout na pokec ven. S Bezcitným jsem se viděla v úterý, ale na nějaké povídání nebyl zrovna čas. Byli jsme moc pilný v posteli, na lince, na gauči,... Měl by zamnou přijet ve středu, trochu mě roptýlit od učení. Rodiče na několik dní odjíždí a to je poprvé za dobu, co se známe, co bude prázdný barák, takže nutnost toho využít až bude Twin v práci je jasná. Ačkoliv teď bych potřebovala spíš kamaráda, než milence. V úterý jsem uvěřila tomu, že jsme mimo sex schopný se i normálně bavit. Teď si ale říkám, že to bude možné, až spolu přestaneme spát. Jestli spolu zvládneme čas trávit jen tak. Na to si ale asi budeme muset počkat, dokud si někoho jeden nenajde (což moc reálně nevypadá). Protože napsat mu teď jestli by šel na skleničku mi přijde víc než nereálný.

Takže kdo zbývá? Will se semnou, nevím proč, nebaví, ale to je vzhledem k sexu s Bezcitným asi dobře. S Vojákem jsem se viděla před týdnem. Naše přátelství je ztracený, protože už prostě nemáme společného naprosto vůbec nic. A jedinou možnou shodu si odmítám připustit, protože nebudu takhle zoufalá a osamělá bytost jako on. Sorry. S Lucasem jsme skončili u pohádek (chápej jako erotické povídky), ale kamarádství to taky není a na sex už to taky nevypadá. Skoro je mi to líto, aspoň něco by se dělo. Jsem na tom vážně špatně. Ať už mám ty zkoušky hotový!

books image
 


Tenká hranice aneb mrcha je zpátky?

1. května 2018 v 10:53 | Open-minded girl
Po ukončení vztahu s Bezcitným, jsem se rozhodla, že chci být sama. Nemyslím tím doslova sama, jeptiška ze mě nebude, ale nikoho stálého momentálně nehledám. Před třema rokama než jsem začala ty vážný vztahy jsem se uměla bavit. Byla jsem dobrá provokatérka a měla kluky docela na háku. Je na čase se k tomuhle období vrátit. Tak trochu mrcha, ale v tom dobrém smyslu.

Nepředstavujte si, že se hodlám vyspat s každým klukem na potkání. To ne. Taková jsem nikdy nebyla a nikdy nebudu. Jen hodlám míň řešit, co si myslí ostatní a víc si užívat. Svědomí ale pořád mám a určitá pravidla (zásady) taky, takže velkým průšvihům se snažím vyhnout, ačkoliv ne vždycky to jde že? Je to na překročení prostě hodně tenká hranice, kdy je něco už špatné. A nejhorší na tom je, že každý má tu hranici jinde. Tak nesuďte!

Začala jsem si psát s Lucasem. Byli jsme "tajně" spolu venku v Praze, ale to bylo spíš jen, aby si postěžoval, jak to má teď těžký v práci, s kamarády a s přítelkyní. Ano je zadaný. Myslela jsem, že budeme kamarádi, protože momentálně by se mi někdo takový hodil, ale to bych musela znát asi gaye. Jak jsme si psali začali jsme trochu flirtovat a moje provokatérské já se prostě neumí krotit. Pro mě to bylo jen psaní a "únik z reality" a stejně tak pro něj. Pak jsem jeden páteční večer byla pít a potřebovala odvoz a náhodou se nabídl. Po několika sklenkách vína smíchaných s panákem hruškovice a rumu, jsem nasedla k němu do auta ve své nezvladatelné náladě. To je ten bod opilosti, kdy už jsem schopná všeho a neovládám se. Takže samozřejmě po tom, co celou cestu komentoval moje krátký kraťasy a sahal mi na stehno, jsem před vystoupením z auta po něm vyjela. Zadaný, nezadaný v tomhle nezvladatelném stavu je to mému opilému já úplně jedno. Chtěla jsem ho políbit (mám to trochu rozmazané), ale uhnul a dostal jen pusu na tvář. Pak odjel.

Ačkoliv jsem si ráno připadala jak kretén, získal můj obrovský respekt. Neznám moc kluků, co by se zvládli ovládnout. Zvlášť protože vím, že ho přitahuju a vím, že není ve vztahu šťastný a začala jsem já. Má můj obdiv, že ani tu pusu mi neopětoval. Samozřejmě mi pak psal, že lituje, že byl slušnej a že ho zajímá, co by se stalo, kdyby nebyl idiot (mít sukni prý by to nedal). Ale to je jiná věc, v tu chvíli se zachoval správně. A z toho jsem vážně v šoku a mám na něj jiný pohled.

Své potřeby jsem uspokojila v pondělí na to, když Bezcitnej slavil narozeniny. Nevinné přání se zvrhlo v pozvání k němu a rozbalení mnohem lepšího dárku než čekal. Mě. Dvakrát jsme si užili a přes všechny moje původní porozchodové pochyby to bylo v pohodě. U nás dvou ty city nikdy nebyli, takže jen sex prostě šel. Předpokládám, že si to brzy zopakujeme. Ale chci aby to tentokrát opravdu zůstalo jen mezi námi a především Will [předchozí ex, Bezcitnýho nej kamarád] to tentokrát nezjistil. Už tak je v depresi z toho, že s ním se znovu vyspat nechci. Tohle by asi nerozdýchal.

Bad girls have more fun

amazing, fashion, and subtitle image


Zapomeň na prince

30. dubna 2018 v 18:51 | Open-minded girl
Ani před svým prvním vztahem jsem vlastně neměla v kluky tu počáteční naivní důvěru. Nevím jestli za to můžou filmy nebo jsem příliš rychle prokoukla realitu. Vždycky jsem celkem dobře uměla lidi prohlédnout, u kluků to platí téměř dvojnásobně. Na ty špatný typy jsem vyloženě expert. Nejhorší na tom je, že jak všechny víme, ty záporáci nás přitahují nejvíc.

Nevěřím na dokonalýho kluka a ideální vztah. Holky, co hledají toho pravýho jsou podle mě už předem ztracený. Jasně, myslím, že se někdy v budoucnosti objeví někdo s kým si budu rozumnět a bude to láska, ale to z něj ještě nedělá pana perfektního. Každý musí projít nějakou cestu než se stane tím kým je. Tím chci říct, že kdybyste poznali svoji spřízněnou duši o dvacet let dříve než tomu bude, nemyslím, že byste spolu byli.

Člověk se prostě vyvíjí. Učí se ze svých chyb. A hlavně, není dokonalý! Upřímně bych s dokonalým chlapem vedle sebe žít nedokázala. Všechny problémy a nedokonalosti vztahu by byli jen vaše chyba. A z toho by se každý musel za chvíli sesypat. Takže ne díky! Počkám si na někoho, kdo bude ve správnou dobu zrovna pro mě ten správný. Načasování je totiž všechno.

A než se tak stane.,nikomu neublíží, když budu mít sex se svým expřítelem. A budu dělat další špatná rozhodnutí ohledně kluků. Je mi jednadvacet a nikdy jsem netoužila, aby ten první byl i poslední (trochu pozdě na takové úvahy..). Myslím, že člověk má zažít, co nejvíce. A ikdyž mi některá rozhodnutí ublížila, nebo jsem jimi ublížila někomu jinému, tak to prostě je.
Život je svině, tak buď větší.

Image by LA

Cit vs Rozum

14. dubna 2018 v 10:26 | Open-minded girl
Porozchodové období je samo o sobě dost bolestivý, ale navíc se musíte rozhodnout, který z hlasů poslechnete, jestli rozum nebo cit. Je to týden co jsme náš vztah ukončili a od té doby si nenapsali ani čárku. Hodně mi chybí. Jsou maličkosti, co si člověk najednou uvědomuje. I ty drobnosti, které mi vadili, bych teď chtěla zpět.

Cit

Při každém pípnutí telefonu, si představuju, že mi píše on. Každé zazvonění u dveří, může znamenat, že přijel a stojí tam a chce mi říct, že mě chce zpátky. Pokaždé když se mě náš společný kamarád, ptá co dělám, může to být proto aby mu to řekl a on mě mohl překvapit. Takové a další naivní scénáře se mi honí posledních pár dní hlavou, když věřím citům. Když vím, že zvažoval, zda neudělal chybu, čekám, že si to ještě rozmyslí. A nechci tuhle možnost opustit, protože když to udělám a on se objeví, mé srdce už bude jinde. Nechci zpřetrhat ty pouta s minulostí a zazdít všechny vzpomínky, které si přehrávám každou noc, když jdu spát. Ale stojí ta bolest a zklamání za to zjištění, že to nepíše a nezvoní on? Je vůbec nějaká šance?

Rozum

Snažím se jít dál a to jde jedině tak, že se bolesti postavím. Jsou tu pádné argumenty, proč je dobře, že jsme vztah ukončili. Nebyla jsem šťastná a kdybysme dál pokračovali, nemohla bych být, protože mi nemohl dát, to co jsem chtěla. Musím věřit, že je tu pro mě někdo lepší a teď mám šanci ho najít. Oba bysme se spolu jen trápili a za pár týdnů nebo měsíců, došli zase ke stejnému závěru. Že prostě nemáme být spolu. Je lepší si to uvědomit teď, než za delší čas. On si brzo někoho najde, ikdyž třeba jen na sex a já se s tím musím smířit a jít dál. Taky chci někoho koho kdo mě bude chtít udělat šťastnou. A co víc. Já si někoho takového zasloužím. Zasloužím si víc.

Tak kterou část poslechnout? Je těžké si vybrat.

girl, sky, and purple image

Loneliness

5. dubna 2018 v 20:13 | Open-minded girl
Samota je pro mě po tak dlouhé době rozhodně krok do neznámých vod. Poslední tři roky jsem prožila ve společnosti dvou mužů a vztahům věnovala hodně ze sebe. Najednou jsem se ocitla v jiným vesmíru, když jsme se v pondělí po dohodě rozešli. Teda... oficiálně máme týden pauzu, ale pro mě to znamená jen posunutí vyzvednutí mých věcí u něj v bytě, o týden. Kde city nejsou, nikdy nebudou.

Mrzí mě to víc než bych čekala. Asi jsem si celou dobu ani neuvědomovala, že jsem ho začala opravdu milovat. No, řekněme počáteční stádium milování. Na to, že jsem dostávala míň než dávala, protože to druhý neopětoval, je to docela dobrý ne? Navíc na někoho, kdo myslel, že už toho není schopný,..

Začínám si matně vybavovat, proč jsem si před několika lety zakázala milovat. A docela mi to fungovalo. Až doteď. Bolí to. Nevím, proč se tomu říká zlomené srdce, protože vás bolí všechno. Každá myšlenka na to, že už vás nikdy neobejme. Že už nikdy nebudete usínat u něj, v bezpečí jeho náruče. Že už si nebudete povídat, volat a psát každý den. Že už tu není pro vás. Že už se nikdy neprobudíte v jeho posteli. Že už vás nikdy nerozesměje. Že už nebudete nikdy jeho a on váš.

Hrozně mi chybí. Vím, že je to jenom počáteční fáze. Ale bolí to neuvěřitelně moc. A realita mi situaci vůbec neusnadňuje. Jako bych se probrala z tříletého snu, kdy jsem měla vždy někoho po boku a najednou nikdo nezbyl. Nemám kamarády, které bych mohla tahat ven. Nemám nejlepší kamarádku s kterou bych se vídala každý den a usnadnila mi zapomínání. Jsem sama. Na všechno. A najednou nevím, co si se sebou počít. Není tu nikdo, kdo by mě potřeboval. A to je vážně hrozný pocit. A tak se utápím ve své bolesti a samotě a cítím se ztracená..

grunge, tumblr, and indie image

Odpověz mi

23. března 2018 v 19:42 | Open-minded girl
Ležíme v posteli. Je hluboká noc. Ty spíš a nevnímáš okolí, protože si usnul první. Jako vždycky. Dnes mě ani neobjímáš. Ležíme vedle sebe jak dva cizinci. O čem se ti tak asi zdá? Znát tak tvoje myšlenky...
Já tu ležím a přemítám nad tím chaosem ve své hlavě. Přijela jsem abysme byli spolu, ale takhle to vypadat nemělo. Takhle by to celé vypadat nemělo. Ležím vedle tebe, ale uvnitř se cítím sama. Skoro jedno jestli jsem tady u tebe, nebo sama ve své posteli. Řekni mi, co tohle mezi námi znamená? Co to tedy děláme? Proč mi pořád děláš věci, které nesnáším? Proč čas, který máme trávit spolu a na který se vždy tak těšíme, dopadá tak že po zkouknutí x dílů seriálu usínáme v posteli? Co jsme si za celý den řekli? Proč mi píšeš, jak jsem skvělá, když jsem se o tebe teď při nemoci starala, ale když přijedu jsi úplně někdo jiný? Copak ten člověk co píše ty zprávy, nemá u tebe na starosti i mluvení? V čem je problém a proč do očí nejsi schopný mi něco takového říct?
Na svoji obranu dělám vtipy. O tom, jak nikdy nepoznáš moji rodinu. O tom jak žárlím. O tom jak se chováš. Ale hluboko uvnitř to vůbec vtipné není. Jak je možné, že to nechápeš? Že nechceš stejné odpovědi? Proč tady teď ležím s milionem otázek a ty vedle mě v klidu spíš?
Mám pocit, že jsme už ztracení. Tohle se nikdy nezmění vid? Pokaždé když si promluvíme, tak ty to odkejveš a řekneš, že se pokusíš na tom zapracovat, ale u toho to taky zůstane. Nic se nezmění. A mě to bude dál trápit. Tohle chceš? Chceš abych se trápila? Chceš být další chlap v mém životě, kterému jsem se vzdala, abych zjistila, že to bylo zbytečné?
Když procházím tvé staré fotky s ní, je to jako by mnou projela žiletka. Tupá bolest u komentářů od tebe jak jsi šťastný a zamilovaný. Milion fotek a statusů, jen aby to všichni věděli. Aby věděli jak jsi šťastný. Kde je fotka semnou? Kde mám já svůj komentář? Jsi šťastný i semnou? Možná jsi, ale nevěříš v nás natolik, abys zveřejnil fotku s takovým komentářem. Jsem jen další holka v tvém životě. Přechodně. Strávíme spolu příjemné chvíle, a pak se naše cesty rozejdou. Nikdo se to nedozví, protože fotky a komentáře nejsou. Vztah bez důkazů. Jen si sbalím kartáček a věci ve tvém bytě a vypadnu ti ze života, jako bych tam nikdy nebyla. Za pár let si na mě ani nevzpomeneš. Takhle to chceš? Takhle to bude? Tak se prober a vysvětli mi to.

girl, bed, and sweater image

Flashback

18. března 2018 v 11:01 | Open-minded girl
Včera jsem po opravdu dlouhé době byla s kamarádkami v klubu, kam jsme chodili když nám bylo těch sedmnáct, osmnáct. Prostě ty časy barů a diskoték, kouření, alkoholu a kluků. V těch dobách jsme tam byli téměř každý víkend a užívali si. V jistých ohledech mi tyhle časy chybí. Dělala jsem hlouposti a nehleděla na následky, ale bavila jsem se. Vážně jo.

To místo je teď po rekonstrukci, a tak jsme tam zašli na Oldies. Jakmile jsme tam vešli obklopilo mě ohromné množství vzpomínek. Poznala jsem tam dva ze svých bývalých, líbala se s cizíma klukama, dala pěstí jednomu idiotovi a prostě tančila a pila do rána. Vzpomínala jsem kolik jsem tam poznala kluků, kolik vypila panáků, kolikrát zpívala oblíbenou písničku, kolikrát zapálila cigáro, kolikrát mě po noci tam bolela hlava. Ale cítila jsem se volná. Je možný, že takhle svobodná, jak jsem se cítila už nikdy nebudu. Všechno bylo jedno a jenom jsme si užívali.

V tom věku se všichni těší až budou dospělý, částečně proto, aby mohli pít legálně, ale hlavně proto, že si myslí, že je to něco lepšího. Mám pocit, že s tou dospělostí přišla jen zodpovědnost a problémy. Občas bych si vážně přála být zas ta bezstarostná holka, co na parketu tancovala jako o život. Ta mrcha, co se tam líbala se třema klukama za jediný večer. Ta, co zvládla vypít neskutečné množství alkoholu bez větších následků. Ta bad girl mi někdy vážně chybí, ačkoliv vím, že ve mě pořád někde je, už jsem asi někde jinde. Ale vzpomínky zůstali (a fotky taky - někdy bohužel).

kiss, couple, and grunge image

Každý sám za sebe

11. března 2018 v 12:59 | Open-minded girl
V dnešní době je všechno tak komplikované, v oblasti vztahů obvzlášť. Snaha zapadnout do kolektivu je mnohdy silnější než nějaké skutečné já. Takže místo originálů kolem sebe narazíte jen na kopie. Ale co se pod všemi těmi maskami dokonalosti skrývá?

Já se snažím tvářit, že mi jen tak někdo neublíží. Ty špatné chvilky si pak nechávám na večery o samotě. Naučila jsem se, že mnohdy je lepší si bolest nechat pro sebe, protože lidi to dokážou zas jen využít. Nadruhou stranu čekám až se objeví někdo koho bude zajímat i tahle má stránka a nezradí mě. Bude mě chtít poznat takovou jaká jsem, a vrstvu po vrstvě bude sundávat mou masku, až tam najde mě, bez přetvářky, lží a snahy zapůsobit.

Těžko si představit, jak by svět vypadal, kdyby tady byl každý skutečně sám za sebe. Nebudu mít růžové brýle a nebudu vás přemlouvat, že by byl svět lepší místo. To ode mě nečekejte. Myslím však, že by to bylo jednodušší. Bez pokusů zalíbit se všem kolem a místo toho se snažit zalíbit sám sobě. Žít život pro sebe a ne pro ostatní. Snažit se udělat šťastné nás a ne ty kolem, za cenu zapření sama sebe. Jak by takový svět asi vypadal?

surprise, bucket list, and surprise party image

Kam dál