Zpovědnice

1. února 2019 v 17:06 | Open-minded girl
Psaní tady na blogu je jedinečná a skvělá cesta k tomu být upřímná, a to především sama k sobě. Tady je místo, kde se mohu vypsat ze svých trápení, křivd a bolesti. Je to moje zpovědnice, kde jde najít mé pravé já. Celou moji duši.

Když jsem ve špatné situaci, vždycky se to snažím napsat. Přiznat si celou pravdu, kterou někdy i sama sobě zapírám a kterou nemůžu říct nahlas. Tady můžu.. v anonymním světě, kde mě nikdo nezná. Většinou mi to dost pomůže. Když se konečně otevřu a to nevyslovené se objeví v těhle řádcích. Jakkoliv je to špatné, tady mě nikdo neodsoudí. Kolikrát se mi tím přiznáním vlastně uleví. Když to tady napíšu a pak si to po sobě čtu, jako bych se smiřovala s pravdou. Začala přijímat to, jak to je. Začali si odpouštět a věřit, že se všechno spraví.

Čas od času otevřu archiv svých článků a procházím si některé. Vzpomínám, jak jsem se v té chvíli cítila a snažím se uvědomit si, jak jsem se od té doby změnila a posunula. Že všechno to špatný k něčemu vedlo. Usmívám se nad tím, jak mě něco trápilo a teď mi to přijde zcela absurdní. Je na tom vidět ten pokrok a to jak se stále měním. Jaké bylo mé já před dvěma roky a kde jsem teď. A to je na tom úžasný.

U článků mi většinou nejde o zpětnou vazbu, je to spíš forma mého deníku. Mých přiznání a chyb, z kterých se mohu poučit. Chci si připomínat, jak přesně mi bylo, abych se vyvarovala toho, dostat se do stejné situace. Doporučila bych to jako terapii každému. Protože se mi stává, že se nedokážu zcela otevřít svému okolí. Být absolutně upřímná. Občas dokonce nalhávám věci i sama sobě. Přesvědčuju se, že některé věci takhle jsou nebo naopak nejsou. Tady si to však můžu přiznat celé, zamyslet se nad tím a pak konečně vidět, jak se doopravdy cítím a kde je schovaná celá pravda. A pak se to dá měnit.

Občas mě k psaní dokonce vede myšlenka, že bych tím mohla někomu pomoct. Že si článek přečte někdo, kdo se cítí stejně špatně a díky mě dokáže najít novou pravdu, úhel pohledu, který mu předtím unikal. A možná když uvidí, že si někdo prochází tím samým a nevzdává to, řekne si, že by to taky neměl vzdát. Vždycky je lepší vědět, že v tom nejste sami. A to nejste.

beautiful, girl, and macbook image
 

Awake

26. ledna 2019 v 23:28 | Open-minded girl
Po prozření ze včerejší noci, kdy jsem měla co dělat, aby mi se mi nedělalo fyzicky ze zjištění, jak poslední půl rok působím, jsem začala věci přehodnocovat. Otevřeně jsem si o tom promluvila ještě s K. a dozvěděla jsem, že vlastně celý měsíce neměla koule na to mi říct, že se chovám úplně pitomě. Prostě si to jen v duchu myslela a čekala až mi to dojde. Trochu mě to mrzí, protože od koho jiného než od těch nejbližších čekat, že vám řeknou pravdu. Ikdyby to mělo bolet.

Takže konec. Konec s dokazováním sama sobě. Konec s ponižováním a zoufalým chováním. Konec s takovýma klukama. Už to dál nejde. Jsem ráda, že mi to došlo ještě relativně brzo, než mohli být následky mnohem horší. Teď prakticky nejsem uprostřed ničeho, tak aby to někomu zasáhlo do života. Jen mě. A u mě by to jednoznačně mělo vést k lepšímu. Ačkoliv se možná budu cítit osamělejší. Vždycky si nakonec můžu uvědomit, že lepší sama, než se snažit vytvářet nějakou iluzi. Ať už pro sebe nebo pro ostatní.

Od pondělí by se konečně měli pohnout věci kolem mé bakalářky. Takže bych měla zhruba měsíc na sepsání celé práce. Říkám si, že za měsíc se dá stihnout dost věcí. Z toho dva týdny ještě nebudu mít školu, ale jen práci. Takže když se na to vrhnu, myslím si, že pořád to není úplně nemožný. Věřím, že existují lidé, co to napsali za kratší dobu. A možná tu práci i obhájili a k těm státnicím se dostali. Bylo by to fakt směšný, dojít tak daleko a pak to muset odložit, protože nezvládnu sepsat pár stránek. Vážně si věřím, že zkoušky v letňáku klasicky nějakým způsobem zvládnu a vlastně i ty státní zkoušky. Jediný, co se mi jeví, jako překážka je vážně ta hloupá bakalářská práce. Takže to prostě musím napsat. Představa toho, že bych měla mít státnice až za rok v zimě je myslím dostatečná motivace.

Takže aktuálně mám na programu jen psát a psát. Dál taky chodit do práce abych vydělala na dovolenou, co plánujeme s holkama. Kdo ví jak to dopadne, ale chtěla bych zas zabořit nohy do písku a nechat se strhnout vlnama. K tomu ještě chci pokračovat ve cvičení. Snažím se teď, co nejvíc a většinou z toho mám i dobrý pocit. Dokonce i ten zánět okostice vypadá, že už se docela zhojil. Míň to bolí. Ale ještě tomu nějakej čas nechám, než si zase stoupnu na pás.

Myslím, že budu v pohodě. Malá (či velká) pauza mi prospěje. Míň kontrolování zpráv, jestli už napsal, může jen vylepšít můj zdravý rozum. A v nejhorších chvílích si musím uvědomit, že pokud chci vztah, tak ho těžko začnu s chlápkem na jednu noc. Těžko se jednou jde probudit v posteli toho, který si uvědomí, že by vás chtěl poznat víc. Takže teď potřebuju být zase chvíli sama. Abych byla spokojená sama se sebou a uvědomila si priority a cíle. A kdo ví, třeba se objeví.

fashion and pink image

Shit! Whats wrong with me?

25. ledna 2019 v 21:57 | Open-minded girl
Je to pár minut, co jsem dospěla k prozření. Mírně řečeno. Spíš semnou jisté myšlenky otřásli natolik, že jsem byla nucená se nad sebou zamyslet. Většinu času se ve mě perou dvě osobnosti. Hodná holka, co by se pro všechny klidně rozkrájela a co ještě trochu věří, že si zaslouží vzájemnou lásku. Nadruhou stranu je ve mě i Mrcha. Ta, který je všechno jedno. Bude svádět zadaný a pošle všechny do háje a bude jí to jedno. Dneska vítězí hodná holka, která u mě beztak vždycky zvítězí.

Žertovala jsem s Policajtem o tom, že bysme se sešli, když v Praze dnes oslavuje s přáteli. Začal o tom vtipkovat on, a já myslela, že opravdu vtipkuje. Začal rozvíjet myšlenku, že bysme se pak vypařili do bytu jeho kamaráda a užili si. Dál jsme se nedostali, on šel spát po noční a já pracovala. No teď po několika hodinách se dozvím, že on to myslel vážně? Pokud vám ještě uplně nedochází, v čem vidím ten zásadní problém, tak vám zkusit přiblížit své myšlenkové pochody.

Jakože myslí vážně, že se někdy v průběhu noci seberu a pojedu kam si řekne. Najít ho, těžko říct, v jak moc podnapilém stavu. Odjet s ním někam bůhví kam. Na byt jeho kamaráda. Abysme si to rozdali. A pak bych v klidu odjela domu? A co jsem? Kurva na telefonu? Takhle to vidí? Tohle jsem?

No hlavně při mých otázkách jestli to myslí vážně mu prostě nedocházelo, jak to vyznívá a neviděl na tom nic špatně. Což je to, co mě zaráží nejvíc. Protože v tom případě by to vypadalo, že to takhle fakt bere. V koutku duše někde pořád doufám, že ne, ale donutilo mě to se nad celou tou situací zamyslet! Je to protože jsem s ním spala už podruhé, co jsme se viděli? Protože jsem mu řekla, že mám problém se vztahama? Protože věděl, že jsem někoho měla chvíli před ním? Prostě mi jen běhá na mysli otázka - Kde se stala chyba???

Netvrdím, že jsem to brala nějak vážně. Viděli jsme se dvakrát a sama nevím, co chci. Ale zjištění, že by mě mohl takhle on brát, takhle kdokoliv brát, semnou teda opravdu otřáslo. Asi jsem to podělala. Asi je to fakt celý špatně a nevím, co jsem si do háje myslela. Asi prostě nejde mít nezávaznej sex bez toho aniž by to dělalo z holky děvku a kluka to donutilo myslet si, že je to jeho děvka a je mu k dispozici kdykoliv potřebuje. No je mi fyzicky špatně, jestli to takhle fakt celý působilo. Nadruhou stranu si fakt říkam, co jsem vlastně čekala. Na co jsem myslela? Nemyslela. Asi je na čas podívat se na to i z úhlu jiných lidí.. a pokud to vidí takhle, tak vzít zpátečku a skončit tohle a nezačínat cokoliv jinýho tímhle stylem.

Protože tohle prostě nejsem já. Tohle nemám zapotřebí. Sex není snad jedinej způsob jakým dokážu kluka zaujmout. Nemusím jemu ani sobě nic dokazovat. Vím, že jsem vtipná, oddaná, chytrá, samostatná,...stojím za víc, než jen někomu dělat děvku. Mám i špatný vlastnosti, ale když se zaměříme na to pozitivní, tak vím, že dokážu nabídnout víc, než dobrej sex. To má být sakra bonus navíc. Asi jsem se znehodnocovala, aniž bych si to uvědomovala. Asi jsem se bála. Nevím. Každopádně pak se asi nejde divit tomu, že mě každej kluk vidí jen jako sexuální objekt a ne holku, kterou by pozval na normální večeři. Bože já jsem fakt idiot. Doufám, že tenhle pocit si udržím, co nejdéle. Protože myslím, že jsem se právě probrala!

Tím tady nechci slibovat, že už nikdy nebudu mít nezávaznej sex. Ale musím se zamyslet nad tím, jak to celý podávám, pokud to nastane. Protože takhle cítit už se nikdy nechci. A nemám to zapotřebí. Tak zoufalá fakt nejsem. Aspoň ode dneška teda nehodlám být, pokud doteď jsem byla a jen jsem si to neuvědomovala. . .

girl, beach, and sea image

 


Goals to be happy

20. ledna 2019 v 22:10 | Open-minded girl
V týdnu mi konečně skončilo vysokoškolské utrpení v podobě zkouškového období. Díky předtermínům v prosinci jsem letošní zkouškové ukončila v rekordním čase. Dává mi to měsíc času než začne letní semetr a budu muset zase začít chodit sem tam i do školy. Tenhle čas jsem se rozhodla si dobře rozplánovat a využít k několika činnostem a u některých z nich najet na rutijní režim, abych se jim mohla věnovat i při škole.

Bakalářská práce
Ačkoliv je to neuvěřitelný, tak mě vážně za čtyři měsíce čekají státníce. Bože zní to ještě hůř, když se to napíše. Nicméně k tomu abych se k nim dopracovala je potřeba takový malý detail, a to odevzdat bakalářku. Proč tenhle detail zmiňuji? Protože mám aktuálně necelé dva měsíce na odevzdání a ještě jsem s ní nezačala. Proto aktuální měsíc volna od školy potřebuji co nejvíce využít právě pro psaní. Respektive musím to celé sepsat a co nejdříve odevzdat. Takže to je pro mě momentálně činnost číslo jedna. Konečně začít.

Práce
Vzhledem k tomu, že jsem se zděsila nad počtem hodin, co jsem měla za prosinec napracovaných i přes chození do školy a zkoušky, rozhodla jsem se, že tuhle věc musím taky změnit. Pořád jsem ke svým směnám brala ještě za ostatní a snažila se všem vyhovět, když bylo potřeba někde doplnit směnu. Chodila jsem v jeden den i do obou prací a zkrátka toho bylo hodně. S tím je teď konec. Už v lednu jsem najela na režim, maximálně jedna směna denně. Možná se to odrazí na penězích, ale aspoň mám dost času i pro sebe.

Workout
Kromě toho, že cvičím cca 2x týdně ve fitku jsem se rozhodla, že se sobě v tomhle směru začnu věnovat trochu více. S volnějším režimem, co teď mám, se pokusím cvičit vždy když jsem ve fitku a i doma, když na to budu mít čas. Takže bych ráda cvičila, ikdyby jen půl hodiny, klidně 5x týdně. Také bych se ráda více zaměřovala na to, co cvičím a udělala si tréninkový plán. Abych na sobě začla vidět nějaké výsledky a mohlo mě to ještě více motivovat. K cílům jsem si taky přidala konečně se naučit pořádně kliky a přitahování.

Food
Tohle se vztahuje trochu i k tomu cvičení a prostě celkově lepšímu zdravotnímu stylu. Ráda bych se více zaměřila na to, co jím. Zatím jsem během prosince a ledna zapracovala na snídaních. Takže teď jedu dost ovesné kaše, když spěchám do práce, jogurt s cornflaky nebo tmavé pečivo s něčím. Chci k tomu přidat i propracovanější večeře a myslet na to, jak se stravuju. Připravovat si to dopředu. Největší problém u mě činí obědy, protože nejsem zrovna kuchařka a taky dost často jím v práci. Ale i na tohle bych se chtěla začít víc soustředit a začít si promyšleněji vařit. Méně sladkého a slaného, více ovoce a zeleniny.

Boys
Taky jsem se už na konci prosince rozhodla skončit s internetovým randěním a stojím si za tím. Tři kluci během tří měsíců, to prostě není pro mě. Nebaví mě pořád dokola se seznamovat. Takže ještě stále si píšu s Policajtem a snad se i přes nedostatek času brzo znovu sejdeme, ale stále jsem v rovině, kdy na tom nezáleží. On je poslední s kým jsem teď v kontaktu. A pokud v nejbližší době kontakt ztratíme, nebudu hledat nic dalšího a budu si chvíli zase užívat solo života a věnovat se sobě a bodům zmiňovaným výše.

Program mám myslím už tak dost nabitý, natož řešit ještě nějaká milostná dramata. Ráda bych konečně překonala tu zimu, která asi už jen kvůli tomu počasí a zkouškám apod je vždycky pro mě depresivní. Ráda bych už teď, na konci ledna, přepla na režim JARO a víc si užívala každý den. Víc myslela na seba a víc si organizovala, co dělám, aby to mělo nějaký dlouhodobější smysl. Tak mi držte palce!

food, healthy, and fitness image

Strážníku, spoutejte mě

11. ledna 2019 v 14:27 | Open-minded girl
Potom, co jsme se s Moravákem dohodli na další schůzce, která se zase nekonala, jsem to s ním vzdala. Rozhodla jsem se dát šanci klukovi, s kterým jsem si psala už během prosince. Byl to poslední kluk, s kterým jsem si psala přes ty stránky. Teď už tam nechodím. S jeho přezdívkou pro blog to bylo celkem jednoduché, protože pán je policajt.

Kvůli zkouškám a tomu, že on je v Praze vždy jen pár dní, nám scházení zrovna nevycházelo. Ale před týdnem v neděli jsme se nakonec přece jen dohodli. Jela jsem z práce z fitka, byla jsem i po cvičení, takže nenamalovaná a s vlasama v drdolu, ale na setkání jsem přece jen kývla. První kluk s kterým jsem se poprvé sešla a vlastně nedělala žádné přípravy.

No on má asi dva metry, takže i já, celkem vysoká holka, se musím koukat nahoru, což je skvělý! A taky je to blonďák, můj první. No vzhledem k tomu, že byla neděle, 9 hodin večer a venku kosa, zamířili jsme do jediného podniku, co jsme na tom místě znali, do KFC. Romantika, já vím! Bylo to celkem příjemný setkání, povídali jsme si asi dvě hodiny a pak semnou šel domů. Tedy doprovodit mě. No upřímně nejradši by si to semnou v tom lese po cestě asi rozdal, ale na venkovní akce ve sněhu fakt nejsem. Takže po nějakým tom muchlování jsem ho nechala stát venku a šla jsem spát.

Vzhledem k jeho nedočkavosti a mojí nutnosti setřást aspoň na chvíli stres ze zkoušek, jsme se ve středu znovu sešli. Tentokrát z jeho strany za jediným účelem a já nebyla proti. Jeho ubytovna nic moc, ale postel tam je. A stůl. No užili jsme si. Sex nebyl špatnej. Vlastně z toho mám takový smíšený pocity. Vlastně ani nevím proč, protože během toho, jsem si to užívala. Nemyslel jen na sebe, hodně poloh, hodně líbání. Taky mluví rád sprostě a dává najevo, že se mu to líbí, což oceňuji.

Takže Policajt v posteli vlastně obstál. Jen když se na to zpětně podívám můžu si říct jen: Jo sex byl fajn, ale neznamenalo to nic. Asi by mi bylo jedno kdybysme se už nesešli, ale zároveň se dálšímu setkání nebráním. Zkrátka dont care. Nevím čím to je, s Moravákem jsem to chtěla víc a přitom ani nevím proč. Každopadně Policajt dal najevo, že o další setkání rozhodně stojí, takže až bude v Praze asi se zase sejdeme. Možná je to dobře, že to vlastně zatím nijak neberu. Ačkoliv on vypadá, že by si mě nejraději přivlastnil, já se v tomhle případě budu asi bez problémů držet dál.

Image by Rayan_24_30

Je lepší nemilovat?

4. ledna 2019 v 9:21 | Open-minded girl
"Láska je pozvánkou k bolesti."

Tento úryvek z jedné knihy, kterou jsem nedávno četla, se mi vryl do paměti. Vystihuje, co láska znamená. Není to myšleno jen tak, že láska skončí bolestí, ačkoliv to samozřejmě popírat nebudu. Především to vyjadřuje to, co mě na lásce děsí. Tím myslím pustit si někoho k sobě, začít mu důvěřovat a otevřít se mu. Aby vás člověk opravdu poznal a pochopil, jde to jedině tak, že mu ukážete kromě těch dobrých stránek i ty špatné a to především ty rány, které vás v životě ovlivnily.

Já osobně mám problém s důvěrou a to především, co se týče bolestivých věcí z minulosti. Mluvit o lidech, co mi ublížili a zklamáních, co mě potkali, s tím mám problém a jen tak někdo ze mě tyhle informace nedostane. Nemám potřebu tohle sdílet a svěřovat se s věcmi, co vlastně ještě teď v sobě mám a občas ještě zabolí.

Nedávno jsem si ovšem uvědomila, že všechny ty špatné věci, co mě a každého z nás potkali, mají svůj význam. Nikdy bych dneska nebyla tam kde jsem a neměla takové názory jaké mám, kdybych nebyla poučená ze svých chyb. Nejsem naivní a nevěřím každému, protože mě tolik lidí zklamalo. Jsem za to vlastně ráda. Kdyby se mi ty věci nestaly, možná bych ještě patřila k těm holkám, co čekají na toho pravého. K těm holkám, které mi teď přijdou skoro k smíchu.

Měla jsem období, kdy jsem se srovnávala s hodně věcma a říkala si, že je lepší nikoho si nepustit k tělu, že mi pak nikdo neublíží. Když nebudu milovat, neucítím bolest. Možná to chvíli fungovalo, ovšem jen do té doby, než mi došlo, že když nemilujete necítíte nic. Jste prostě prázdní a bez emocí. Nikdy jsem se asi až do takového stádia nedostala, protože mi vždycky záleží na ostatních a neumím být bezcitná, ikdyž jsem stokrát chtěla. A ikdyž jsem se to snažila hodně potlačovat, vždycky se ke mně někdo dokázal dostat a zase mě pak zklamat. Teď už vím, že člověk to musí zkoušet dál. Musí zkoušet věřit, že jednou si k sobě pustí toho správného člověka. Nejsem už naivní a nepustím si do života prvního kluka, co mě osloví. Ale chci dát šanci někomu, kdo to semnou hned nevzdá, i za cenu toho, že na konci budu trpět. Život je o lekcích, a když už to musí na konci bolet, tak ať to za to aspoň stojí.

couple, love, and city image

Předsevzetí?

29. prosince 2018 v 21:30 | Open-minded girl
Nenechte se mýlit, nepatřím k té části národa, která si pro první den v Novém roce připraví seznam. Vlastně jsem si asi nikdy žádné předsevzetí nedala, alespoň co si pamatuju. Řekla bych, že nejčastěji to stejně bývají věci typu: zhubnout, přestat kouřit, přestat pít, víc cestovat apod. Proto čekám, že se v lednu v mém fitku (chápej: ve fitku kde pracuju) objeví řada nových tváří. Zhruba na první týden, pak to samozřejmě všichni vzdají.

Vždycky jsem byla toho názoru, že pokud chce člověk něco změnit, nemusí čekat na tenhle den, aby se rozhodl a něco s tím udělal. Každý den přece představuje novou šanci a vlastně je na každém z nás, jaké možnosti ten den využijeme. Snadno se mi to povídá, já vím. Na zázraky už taky nevěřím, nebojte. Nicméně, protože už máme 29. prosince a rok je tudíž skoro na konci, můžu se rozhodout začít rok 2019 jinak.

Nejde ani tak o předsevzetí, ale když už je to za dva dny, tak to jako start pro změnu přímo vybízí. Navíc rok 2018 stál celkem za nic. Když to tak shrnu, tak vlastně jediná pozitivní věc je to, že jsem se odstěhovala od svých rodičů. Zjištění, že se v rámci možností o sebe dokážu postarat, sama si vydělávat a do toho studovat je fajn, ale tím můj seznam končí. Samozřejmě byly i jiné fajn momenty, většinou strávené po boku mých dvou kamarádek, ale nemůžu říct, že jsem poznala spoustu nových přátel, mám hromadu zážitků do konce života a milostný život asi komentovat nemusím.

Proto bych chtěla aby rok 2019 byl jiný. Abych měla na co vzpomínat. Už teď vím, že mě čeká hodně stresu. Napsat v krátkým čase bakalářku, zkouškový, státnice, přijímačky,... Ale přála bych si abych si ten rok užila. Dvaadvacet mi je jen jednou v životě, nechci už marnit čas.V roce 2019 si nechci nechat ujít žádnou šanci na zábavu. Chci víc dávat šanci lidem a nedávat na první dojem. Chci si udělat zážitky a v létě s holkama někam jet. Chtěla bych víc psát a víc číst. Víc cestovat a jezdit na výlety. Víc poznat Prahu a to ikdybych měla chodit sama. Nebát se chodit ven sama. Pravidelněji se věnovat cvičení a možná i jíst víc zdravě, aby byly výsledky víc vidět. Chci se přes tu spoustu práce, co mě čeká prostě i bavit a dělat něco pro sebe.

girl, city, and sunset image


Dávám si šanci

28. prosince 2018 v 12:53 | Open-minded girl
Bude konec roku a já zjistila, že moje srdce je možná otevřenější, než jsem sama sobě přiznávala. Asi na mě dolehly ty Vánoce o samotě, kdy jsem si přece jen říkala, že bych možná někoho chtěla, s kým to všechno sdílet. Taky jsem zjistila, že na Bezcitnýho nežárlím, ale že chvílemi závidím. Že našel lásku. Miluje a je milován. Možná jsem udělala dost chyb, ale pokud tohle může mít on, nezaslouží si to snad i někdo jako já?

Tak trochu jsem asi doufala, že to možná změní Moravák. Bohužel díky tomu doufání jsem to pravděpodobně celý pokazila. Asi jsem to dávala moc najevo a vyplašila ho. Chovala jsem se vlastně tak, jak to sama nesnáším. Ve výsledku mojí snahy o další setkání jsem byla asi až příliš zoufalá. A to nesnáším. To už ani nejsem já, takže se mu moc nebudu divit, když už se mi neozve. Já svůj práh už překonala, takže buď on nebo nikdo už to nezmění. Takže ke třetímu setkání se pravděpodobně nedostaneme. Škoda, jedinej kluk, který mi už při druhým setkání dokázal způsobit orgasmus.

Na druhou stranu jsem si uvědomila, že možná jsem schopná uvěřit, že si lásku zasloužím. A tomu už říkám docela pokrok. Nejenže zasloužím, ale že možná jsem ochotná se někomu otevřít, protože mi chybí vztah. S někým usínat v objetí. Přestat hrát ty hry. Trávit s ním volný čas a vědět, že tu pro mě někdo je. Ano někdo jako já to přiznává. Chybí mi být něčeho součástí. Možná mám teď slabou chvilku, protože vím, že to poslední, co v příštích měsících ke všemu tomu stresu potřebuju jsou milostná dramata, ale momentálně bych to chtěla. A pokud se někdo objeví a bude mě mít rád takovou jaká jsem, slibuju tady sama sobě, že tomu dám alespoň šanci.

couple, love, and boy image

Studijní plán

11. prosince 2018 v 19:01 | Open-minded girl
Dneska je jeden z těch dnů, kdy jsem podlehla stresu. Teď toho je vážně hrozně moc. Ve škole zápočty a příští týden už mám dvě zkoušky, protože nějaký chytrák si dal předtermíny. A hlavně je toho hodně v práci. Zítra jdu z práce do práce a strávím tam dohromady 15 hodin. Tomu říkám užitý den.

Se směnama je to zvlášť teď v prosinci už tak dost šílený, ani nechci vidět, jak to bude vypadat přes Vánoce a začátkem ledna, kdy budeme mít zkoušky všechny. Taky zamnou přišla ségra s pracovní nabídkou. Myslím, že dělat jí osobní asistentku a všechnu tu administrativu k tomu bych celkem zvládla, ale představa, že budu potkávat často mámu a co víc, že bude využívat toho, že pracuju pro firmu? Ne děkuji! Štve mě to o to víc, že ty peníze jsou hodně lákavý a nemusela bych být denně v práci jako teď. Ale negativum práce v rodinném businessu prostě převažuje.

Další hřebíček do mé pomyslné rakve představuje bakalářská práce. Ta práce, na které máte pracovat několik měsíců. Ta práce, kterou mam do půlky března odevzdat. Ta práce, kterou jsem ještě nezačala psát. Ano počítáte správně, zbývají mi tři měsíce a ještě nemám ani čárku. Nemám přečtenou literaturu, poslané dotazníky pro praktickou část, nemám ani úvod nebo cíl a metodiku. A hlavně teď ani nemám čas na tom pracovat. Přes Vánoce se budu muset věnovat učení na zkoušky a tudíž si uberu další měsíc ze svého tříměsíčního plánu. Kill me!

Vážně se snažím nestresovat, ale chvílemi je to náročný, když si tohle všechno sečtete a podtrhnete. Alespoň, že zápočty jsem teď zvládla všechny. Plán je takový, že rychle zvládnu i všechny zkoušky a na bakalářce zapracuju ve zbytku volna při zkouškovým. Tak mi držte palce, protože zatím je to hodně optimistická myšlenka.

book, girl, and library image

Birthday bitch

8. prosince 2018 v 22:07 | Open-minded girl
Tehle týden se zase přehoupl můj věk. 22. Měla jsem hodně zajímavý narozeninový týden. Začalo to 1.12 v sobotu, kdy jsem byla s holkama na vánočních trzích v Drážďanech. Kromě skvělýho zážitku, jsem večer zase jednou zapla badoo, na kterým jsem už pár dní procházela chaty s různými kluky. Ale v sobotu se mi ozval kluk, který si vysloužil přezdívku Moravák.

I přes to, že jsme si psali jen asi dva dny, jedno vedlo k druhému a dohodli jsme se, že se sejdeme v úterý. Na moje narozeniny. Bylo to jediné volné odpoledne v tom týdnu a já stejně neměla jiné plány. Zažila jsem vážně skvělý večer. Moravák se ukázal, jako zábavný i v reálu a nejen po chatu. Řeknu to na rovinu, hezčího kluka jsem neměla. Vysokej, hezký vlasy, svalnatá postava, pěknej v obličeji, milej úsměv. Prostě sympaťák od pohledu. A fakt přitažlivej. To že je původem z Moravy a tudíž mluví jak mluví, tomu snad jen přidává. Víno, vodnice, milej pokec vedli k tomu, že jsme nakonec skončili v posteli. A ani tam nemám kupodivu výhrady. Hodně užitý narozeniny a dokonce mi gentleman dal i růži a čokoládu, což jsem doopravdy nečekala. Zítra bychom se měli sejít znovu, tak jsem zvědavá, co z toho bude.

Kromě stříbrné svatby mých rodičů se včera, tedy v pátek, staly i jiný věci. Po oslavě narozenin, když děcka odjely, jsem byla dohodnutá, že půjdu za Majkem. Bydlel zase u bráchy a tudíž pár metrů ode mě. Vyzvedl mě a měl už pár piv v sobě, ale vzhledem k tomu, že je zvyklej pít, tak jakoby nic. Po cestě jsme dali každý jedno Frisco a během večera vypili každý tři rumy s kofolou, dvě vodky s energeťákem a ještě minimálně jednu skleničku ochucený vodky. Limetkovou Amundsen už nikdy víc. Kecali jsme přes tři hodiny a rozebrali dost věcí. Do toho napůl sledovali film. Na tom všem by nebylo nic divnýho. Až najednou mi vzal nohu a začal jí masírovat. Trochu mě to překvapilo, ale nechala jsem ho, nepříjemný to fakt nebylo. No a pak to zkusil. Lehl si na mě a chtěl mě políbit. Uhla jsem. Dřív by mě to napadlo, ale včera jsem ani o pusu nestála, natož o víc. Omluvil se a chvíli jsme to pitvali. Pak mu přišel brácha - ještě, že jsem měla rozum a nepokračovala, protože by nás v tom vyrušil. Jak nás tam spolu viděl, ikdyž v naprosto přátelský situaci, naštvaně vypálil ze dveří. Nechápala jsem. Jestli soudí, když nic neví, nebo byl naštvaný už když přišel, těžko říct. Ale já se rozhodně nemám za co obhajovat, nebo cítit provinile, protože jsem nic neudělala.

Takže skvěle užité narozeniny se skvělým, neznámým Moravákem. A pak po mě ještě vyjede taková děvka jako Majkl? Nemůžu říct, že by mi to nezvedlo ego a necítila jsem se dobře. Já vám to klidně řeknu. Jo cítila jsem se vážně dobře! Takže ať žije DVACETDVA!

boy, sexy, and couple image

Kam dál