Mám tě ráda, ale nemiluju tě

Sobota v 11:49
Teď už vím, že srdci opravdu nejde poručit. Snažila jsem se opravdu hodně probudit city, které jsem neměla, nešlo to. Je to už dlouho, kdy po dlouhém přesvědčování z jeho strany, jsem začala chodit se svým nejlepším kamarádem. Měla jsem ho ráda, rozumněli jsme si a opravdu mě znal. Řekla jsem si, že po dlouhém zástupu těch špatných chlapů, bych to mohla zkusit s někým hodným, ikdyž jsem věděla, že on ke mě chová hlubší city než já k němu.

Naivně jsem si myslela, že časem si mou lásku získá a že se taky zamiluju. Dlouhou dobu mi trvalo než jsem zjistila, že to takhle nefunguje. Snažila jsem se opravdu hodně, obětovala jsem nějakou svoji část, jen pro to aby to fungovalo. Abych se nemusela cítit provinile, že on mě miluje a já to necítím. Byla jsem hloupá. Snažila jsem se kvůli něčemu, co nikdy nemělo smysl.

Několikrát během toho vztahu jsem si uvědomila, že s ním nikdy nebudu šťastná tak, jak bych možná mohla být s někým jiným. Ale dál jsem se snažila a nevzdávala to. Dělala jsem všechno proto abych byla dobrá přítelkyně. A že jsem byla! Vydržela jsem to rok a půl, ačkoliv ten poslední půl rok byl už opravdu jen přežívání a bylo to už hrozný. Už jsem se nezvládala přetvařovat a on mi to vyčítal, tak že to bilo do očí. Nakonec jsem to nevydržela a rozešla se s ním. S části proto, že jsem potkala někoho jiného a uvědomila si, že mám navíc. Ale taky mi došlo, že mám nějakou svojí hrdost a takový vztah nemám zapotřebí.

Mám navíc než se snažit zavděčit někomu, kdo mě sice možná miluje, ale zároveň dává najevo, že ví že já jeho ne. Neoceňoval a nechápal, jak moc jsem se snažila a co všechno jsem kvůli němu dělala. Jak moc jsem se změnila. Není to absurdní? Lidi takové věci dělají, když jsou zamilovaní. Já je dělala abych byla dobrá přítelkyně někomu koho nemiluju, ikdyž on miluje mě. Naštěstí mě to celé poučilo. Aspoň k něčemu to bylo ...

Už nikdy se nebudu snažit něco cítit, když vím, že to tam prostě není. Když to tam není, nic se nezmění. Neexistuje žádná věc, s kterou by si to vaše srdce rozmyslelo a city by se zázrakem objevily.

love, couple, and boy image
 

Když být sama sebou jim nestačí

17. října 2017 v 10:29
Znáte ten pocit, že ať děláte, co děláte nemůžete se světu kolem sebe zavděčit? Kolikrát si vážně říkám jestli by pomohlo kdybych se třeba rozkrájela. Jestli by třeba pak měli lidé kolem mě konečně radost, jestli by to stačilo k tomu, aby mě brali na vědomí. Ale víte co? Nepomohlo.

A proto já končím.

Nemá to smysl snažit se dostat do života k někomu, kdo o to očividně nestojí. Končím se snahou a s tvářením se, že se bavíme. Protože já se chtěla bavit, ale nehodlám být pořád ta první. Ta první a hlavně jediná, která se o něco snaží. Buď si to uvědomí a ozve se a já - ano budu ochotná, protože jsem vždycky ochotná. Ale potřebuju vidět, že ten krok udělá druhá strana, protože já už jich udělala moc. Přešla jsem hranice, ale dokud nebudou kroky i z druhý strany nikdy se nesejdeme.

Uznávám, že je to semnou občas složitý. Jsem náladová asi jako nikdo jiný a mívám i špatný období, ale kdo ne? Kdo je bez chybičky? Nadruhou stranu musím říct, že když mi dají lidé šanci umím být opravdu dobrá kamarádka. Jen v poslední době zjišťuju, že jsem se snažila pro lidi, kteří za to vůbec nestojí. A jsem jim dobrá jen když oni sami zrovna něco potřebují nebo se cítí sami. Ale já už na to nemám. Jestli jim nestačí to jaká jsem, tak s tím nic nenadělám. Nehodlám se přetvařovat a dělat ze sebe někoho, kdo by lépe vyhovoval. Budu raději sama sebou bez přátel, než být loutka v hloubi duše osamělá, protože nikdo nepozná mé pravé já.

girl, friends, and car image

Stín minulosti

12. října 2017 v 22:08
Podvedl mě.

Přiznal to než jsme spolu začali znovu. Je to půl roku, tedy alespoň mi to tvrdí. Kdyby to alespoň nebylo s ní. Věděla jsem, že se ho snaží dostat zpátky, ale tvrdil mi, že už nikdy nechce. Asi proto, že už to zkusil...
Odpustila jsem mu to. Officiálně jsme spolu nebyli. Však taky víc než to, že to udělal mě asi znepokojuje to, že neměl potřebu mi to říct. Já něco takového udělat nemohla bych se tvářit, že se nic nestalo a žít dál aniž bych se přiznala. Tížila ho vůbec vina? Vím, že je dobrý lhář, ale já neměla ani malou pochybnost, že by měl potřebu to udělat, a hlavně s ní.
Tvrdí, že byl opilý a že ona na něj čekala. Ale to přece není důvod jí pozvat dál a udělat to. Nemůže si stěžovat, že by mu něco chybělo. Myslím, že ani předtím to tak nebylo. Co když se pletu? A až ta chvíle přijde znovu, tak to nepoznám a on mi ublíží doopravdy?!

Nikdy jsem nepatřila mezi žárlivé přítelkyně. Nejsem ten typ, co nepustí kluka s kamarády do hospody. Co má potřebu neustále kontrolovat, kde, s kým co můj drahý dělá. Nevadí mi, že se vídá s kamarádkami. Prostě mu věřím a o to jde. Pokud něco provede, tak to udělá spíš, když je takhle kontrolovanej. Netvrdím, že v duchu nemám pár představ, když někde pije v klubu s partou, kde jsou i holky, ale nedávám to najevo, tak jak by to dali některé slečny. Ale co když teď pokaždé když někam půjde ve mě bude hlodat ten pocit? Co když se prostě budu bát tak moc, že mu přestanu věřit?
Nechci taková být. Víc se možná bojím toho, že taková budu. Budu sondovat kdo mu píše pokaždé, když mu pípne telefon. Budu dělat vědu z toho, když se otočí za jinou. Budu chtít vědět s kým je a stane se ze mě stíhačka.

To nemůžu dopustit a proto tohohle kostlivce hodlám schovat do hodně vzdálený skříně a nechat ho tam.

girl, sky, and sunset image
 


Jsme spolu, že by happyend?

9. října 2017 v 9:02
Ačkoliv jsem to už vzdala, nakonec vše dopadlo úplně jinak. Od minulé středy jsme officiálně spolu. Můžeme se ukazovat na veřejnosti a říkat ostatním, že máme partnery. To že to ví už polovina našich známých sice není díky nám ale aspoň je to jednodušší. Můj ex se postaral o to aby to vědělo dost lidí po tom, co se naboural na fb účet mého přítele aby si přečetl všechny naše zprávy. Díky tomuhle myslím, že my dva jsme definitivně skončili. Protože takhle někomu narušit soukromí překročilo u mě jakoukoliv hranici.
První komu to samozřejmě řekl byla ex mého přítele, která od té doby mě nejen chce zabít, ale také vypráví svou dojemnou historku, kde může. S mým ex se k sobě opravdu dokonale hodí, když mají zapotřebí takovéhle naschvály. Nechápu to. Být v jejich kůži, tak se od nás snažím držet, co nejdál a nemyslet na to. Oni mají potřebuju o tom ještě veřejně diskutovat. Pro naše štěstí nás všichni zatím varují a jsou na naší straně, takže ted k otázce, bude to fungovat?

Ani jsem to nečekala, ale už za těch pár dní je vidět změna. Že to bere jinak. Ani jsem v to nedoufala a je to dokonalý. Nejvíc mě u srdce zahřálo, když mi řekl, že nevadí že jsem to kamarádovi řekla protože chce aby to všichni věděli protože se nás nestydí. Taková obyčejná věta, ale pro mě znamenala moc. Protože obrátila celý ten půl rok naruby a změnila to. A je to užasný. Užívám si to a vážně je mi s ním užasně, ted upřímněji než kdy dřív. Snad nám to ti dva už nijak nezkazí a budeme moct být konečně aspon chvíli štastní.

love, couple, and kiss image

Jen růžová to může být

3. října 2017 v 10:04
Nevím kdy to začalo, asi nákupem pudrově růžových šatů na svatbu v červnu. Nějak se stalo, že jistý odstín růžové se mi začal hrozně líbit. Věřte mi, nehodlám se zařadit mezi barbie girls, ale nemůžu si pomoct. Hrozně se mi líbí "starorůžová" barva. Pokud nevíte co myslím, tak celé léto i teď byla v obchodech, protože se řadila mezi in barvy. Oblečení, boty, kabelky.. cokoliv. Já do své sbírky k šatům stačila přidat růžové tenisky s krajkou, dvě trička a na Maltě jsem si koupila dokonalou malou kabelku v té barvičce.

Tím ale má posedlost asi neskončila. Začínám se dost porozhlížet po novým mobilu a konkrétně koukám na Iphone 6s. Už jsem téměř rozhodnutá, že do konce roku si ho koupím. Na účtě mám teď peníze, že bych na něj měla, ale moc by tam už nezbylo. Nadruhou stranu pořád hledám byt/ pokoj v Praze a kdyby se na mě usmálo štěstí potřebuju mít na zaplacení kauce a alespoň prvního nájmu. Proto nákup mobilu ještě není na prvním místě. Každopádně ho asi budu chtít v té rose variantě. Říkám si, že když se mi ta barva přestane líbit, tak na iphony existuje miliarda druhů obalů a z původní barvy nic nezbyde.


Ovšem ráda bych do svého šatníku zařadila ještě jednu věc, kterou si aktuálně můžu dovolit. Hrozně bych chtěla v tý barvičce nějaký nezapínací svetr. K černým jeansům by to byla úžasná kombinace. Takže jen čekám na vhodný den, kdy zajet někam na nákupy a poohlédnout se po kousku do sbírky. Naštěstí týhle barvy mají všude plno, takže nebude snad těžké ho sehnat. Protože teď na podzim ho prostě chci mít!!


Druhá fáze nebude?

1. října 2017 v 22:41
Včera jsem s kamarádkama byla zapít první fázi po konci něčeho, co bych ráda nazvala vztahem. Kocovinka trochu byla, uznávám už nevydržím tolik, ale že bych byla v noci na káry se říct nedá. Ačkoliv když jsem zjistila ráno stav své peněžky, velmi jsem se snažila si vybavit kolik panáků a drinků jsem tak mohla vypít, ale nedopočítala jsem se.

Poučení z večera: už nikdy nepít Chupito. Ta třešnička v tom možná budí dojem, že to je sladký "holčičí" panák, jak už z názvu vypadá, ale ani náhodou. Hnus a už nikdy nepít (píšu si). S panáky zůstat u zlatý tequily.

Když už jsem rozchodila mírnou bolest hlavy a žaludek se mi trochu uklidnil málem jsem upadla do šoku při smsce od něj. Ačkoliv to vyznělo tak, že původně napsat ani nechtěl, o tomhle rozhodnutí mě rozhodně informovat musel. Konečně dospěl k závěru, že by bylo dobré se přiznat. Jeden z důvodů kvůli kterému jsem to ve čtvrtek už ukončili byli ty věčný lži. A teď pár dní potom se dozvím, že sebral svý koule a šel s pravdou ven. První otázka v mé hlavě křičela jako blázen - A co teď bude s náma? Znamená to, že se rozhodl že semnou chce být oficiálně? Chyběla jsem mu natolik, že si uvědomil, že to napraví, půjde s pravdou ven a pak to zkusíme? Na odpověď jsem nemusela dlouho čekat, ačkoliv to nebylo to, co jsem zrovna chtěla. Chtěl konečně udělat správnou věc a co se mě týče, tak se potřebuje ještě rozmyslet.

To beru. Jenže co když jsem se během těch pár dní už posunula? Jo jasně, chybí mi. Cítím se sama a štve mě, že si nemám s kým každodenně psát, ale stačí to? Co když jsem si uvědomila, že vážný vztah pro nás opravdu nemá budoucnost (viz poslední článek)? Co když mi teď řekne, že to chce zkusit a já nebudu vědět jestli to pořád chci i já? No není to na hlavu?! Celou dobu něco chci, když o to přijdu, tak se nad tím rozumně zamyslím a uvědomím si, že je to tak možná lepší. A pak se objeví možnost to dostat zpátky? Takže na kom je to rozhodnutí jestli to oficiálně vážně zkusíme? _Na mě?

beach, girl, and sea image

Vím, že jsem udělala správně

30. září 2017 v 16:33
Ačkoliv vím, že jsem udělala správné rozhodnutí, tak tenhle fakt nijak nemírní bolest kterou cítím. Možná spíš než bolest tak prázdnotu a osamělost. Skončila jsem to ve čtvrtek a je teprve sobota a už teď mi moc chybí. Nejhorší je vidět to blbý zelený kolečko na facebooku a vědět, že nenapíše. Kéžbych aspoň věděla jestli ho to hlodá tolik jako mě.

Ale musím si v hlavě neustále připomínat proč to bylo správné rozhodnutí. Nemohu ho furt stavět do situace, aby si vybral nejlepšího přítele nebo vztah, který možná ani nechce. Kdybysme to teď nechali být, tak to stejně za měsíc řešíme znovu. Navíc nemůžu říct, že bych věřila tomu, že by ten vztah dopadl dobře. Myslím, že bychom nějakou dobu mohli být spolu šťastní, ale přece jenom každý si od budoucnosti slibujeme něco jiného. Vždyť on je ve věku, kdy už pomýšlí na svatbu a děti a pro mě je tohle ještě hodně vzdálená budoucnost (pokud se k tomu vůbec někdy dopracuju). Takže jsme se asi vyhli horšímu konci než teď.

Škoda, že ikdyž tohle všechno vím, tak jsem stejně už dvě noci nespala. Není to tak, že bych na něj ustavičně myslela a přemýšlela coby kdyby, věřte že téhle činnosti se snažím vyvarovat a docela mi to jde. Ale nejde mi spát, včera jsem zabrala až kolem 1 ráno. Snad to brzo přejde, v pondělí mi začíná škola a ačkoliv nemám zrovna od ranních hodin stejně bych uvítala kdyby se mi klidný spánek vrátil zpátky.

alone and sea image

Přejde mě to. Vím, že jo. Ale zatím jsem v první fázi. První fázi jdu dneska s holkama zapít. Dospěle budu zapomínat na problémy alkoholem. Na druhou stranu jsem opravdu pít někde nebyla celkem dlouho a vytáhnout holky mě stálo značný úsilí, takže když už nic jinýho aspoň se zase sejdeme my tři.

Poučení z minulosti

27. září 2017 v 10:22
Každý má ve své minulosti věci na které není pyšný a pár chyb o kterých nemluví. Nejsem vyjímka a taky mám pár kostlivců ve skříni. Většina mých špatných rozhodnutí se (překvapivě) týkala kluků. Je neuvěřitelné, co je najednou holka schopná dělat za blbosti, když se objeví chlap.

Nehodlám tady rozmazávat svojí minulost. Jen bych ráda poukázala na to, že ikdyž vím, že to byly chyby myslela jsem, že jsem se poučila. Ale dá se vůbec někdy opravdu poučit a neopakovat taková rozhodnutí znovu a znovu? Řekla bych, co se lásky týče, chováme se všichni dost nevyzpytatelně. Nikdy si nemůžeme být jistí, jak to dopadne. Takže díky té nejistotě děláme stejná (špatná či dobrá) rozhodnutí znovu a znovu. Doufáme a věříme, že to ale dopadne jinak než předtím.

U mě to zatím dopadlo vždy stejně. Velkým zklamáním. Když se to stane jednou je to normální, ale říkám si že když ty chyby dělám podruhé, potřetí, počtvrté... není už na čase nějaká změna? Jak mám potom investovat další část srdce a čas do dašího vztahu s vědomím, že to zase dopadne stejně?

love, couple, and beach image

Nikdy není pozdě na to, začít znova

23. září 2017 v 9:34
Dneska je ten den, kdy mu to všechno řeknu. Celý půl rok jsme nebyli schopni si promluvit. Vždycky jsme to prostě nechali být nebo to převedli na jinou činnost. Ale dnes jsem rozhodnutá. Večer před spaním jsem si představovala co mu říkám a znělo to docela smysluplně. Vím, že polovinu věcí říct nestihnu nebo zapomenu, ale potřebuju to. Potřebuju mu ty věci říct než to s ním skončím.

Prozatím ještě netuším jak to zvládnu, ale zlepšuje to fakt že za týden začně škola. Samo o sobě je to vtipný, že mě zachrání něco, co vůbec nechci. Ale jak jinak se zbavit té samoty, která nastane, když ji nebudu moct naplnit jeho přítomností. Na to je škola aspon dobrá. Co nevidět si taky musím najít práci, a tím už budu snad zaměstnaná dostatečně, abych měla co nejméně času myslet na to jak rychle si asi dokáže najít za mě náhradu.

Není pozdě na to začít znova. V pondělí jdu ke kadeřnici a učiním radikální změnu, která pro mě začne i změny v jiných věcech. Prostě nový start a navíc v červených vlasech. Snad to kadeřnice zvládne podle mých představ. Pořád mám cíl najít si co nejdřív bydlení v Praze a zmizet odtud. Motivaci mám nyní silnější než kdy dřív, protože doma je to opravdu k nevydržení. A co teprve až máma teď začne pracovat dvojnásobně. Zkrátka je toho hodně, co se teď musí změnit a já můžu jen doufat v zázraky, minimálně aspoň v jeden z nich.

girl, bus, and hair image

Tohle není láska, jen nechci být sama

20. září 2017 v 21:37
Naivně jsem si myslela, že to co k němu cítím je silnější a že jsem se možná zamilovala. Ale pletla jsem se. S mým kamarádem s výhodama o city vůbec nejde.
Už je to nějaká doba, co jsem si zakázala milovat. Obrnila se a doufala, že už nezažiju tu bolest a zklamání když vám někdo zlomí srdce. Ačkoliv je to neuvěřitelné asi sem tomu natolik uvěřila, že se toho nedokážu zbavit. Když jsem rok a půl byla se svým posledním přítelem oba jsme věděli, že jeho city jsou silnější než moje. Dlouhou dobu jsem se opravdu hodně snažila se překonat a ovlivnit své srdce, ale jak se říká: "Srdci neporučíš."
Když vztah skončil začala jsem tohle přátelství s výhodama. Předtím jsme vlastně kamarádi ani moc nebyli, ale jelikož jsme spolu trávili opravdu hodně času (a stále to trvá) nějaký vztah mezi námi rozhodně vznikl. Pochopte, nebylo to tak, že bychom se scházeli jen kvůli sexu. To ne. I v týdnech kdy jsem nemohla mít sex, nebo jsme nemohli být spolu jsme si neustále psali, volali a zkrátka byli v kontaktu.
Posledních pár měsíců jsem začala přemýšlet nad tím, že je mi s ním opravdu dobře. Když vynecháte pár detailů, tak jsme se opravdu chovali jako ve vztahu. A já si začala myslet, že k němu možná mám nějaké silnější city. Že jsem se možná zamilovala.
Dnes jsem došla k závěru, že jsem se spletla. Jo je mi s ním opravdu moc dobře. Skvěle si rozumíme, neustále se smějeme a sex s ním je prostě fantastickej. Ale neumím si představit, že bysme spolu opravdu oficiálně chodili. Představení rodičům, přátelům, veřejný akce apod tohle k nám prostě nejde. Ten pocit, který jsem si spletla s láskou je jen to, že ho potřebuju. Je dobré vědět, že je tady někdo koho zajímá jaký jste měli den a je tu pro vás když potřebujete. Vzhledem k tomu, že momentálně velkým množstvím přátel neoplývám zabíral mi také nejvíce času on. Proto jsem se tak zmýlila. Ale je to jen obyčejná potřeba nebýt sama. A myslím, že on to má taky tak. Proto to v řijnu už skončím, protože už bych ráda něco jiného. A s tím skončím i naše přátelství, protože si nemyslím, že bez sexu má náš přátelský vztah nějakou budoucnost.

love, couple, and sky image

Kam dál