Jediná zpráva

12. září 2016 v 20:41
Bylo deset hodin večer já ležela v posteli a šla spát...

V jedenáct mi zapípal mobil, zapomněla jsem vypnout wifi. Messenger. Zpráva od NĚJ. Nemohu tomu ani uvěřit, čtyři měsíce nic. Naposled mě prakticky donutil abych si ho zablokovala, což vydrželo měsíc.. Ale stejně jsem nevěřila že ještě někdy najde odvahu napsat..

Stálo tam jen obyčejné "Ahoj" , ale mě se vrátila hromada citů ale především vztek a nenávist. Kde se v něm bere ta odvaha, ta drzost chtít abych se vrátila do jeho života. Jak po mě může vubec chtít něco jako přátelství. Po tom všem co se za ty dva roky stalo.. Vlastně spíš nestalo..

Větou " Pokud mě máš ještě alespon trochu rád budeš respektovat, že tě ve svém životě nechci " jsem v půl druhé ráno ukončila náš rozhovor a odehnala ho od sebe pravděpodobně navždy.

Je druhý den a já zase přemýšlím jestli jsem neudělala chybu. Co by se mohlo stát jít s ním na kafe, čaj prostě ven? Když tak prosil.. Třeba se vážně změnil.. Sama tomu nevěřím ale stejně mě to k němu pořád táhne. Ne nenapíšu mu, nějaký pud sebezáchovy mám. Ale budu na to teď myslet pokaždé když si na něj vzpomenu. Ale musím být rozumná. Mám přítele, mám být šťastná..
To je ta věta ..


Mám být.
Ale nejsem.. . . . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama