Nešťastná

12. září 2016 v 20:53
Lehne si zezadu ke mě se šťastným výrazem, protože se konečně může přitulit k té dívce, kterou tolik miluje. Obejme mě a šeptá mi do ucha jak moc jsem mu chyběla, jak moc je mu krásně..
Já nic neříkám, myslím jen na to prázdno, které ve mě je. Na tu hlubokou propast která mě sžírá. Jak to může nevidět si říkám a přitom se modlím aby si nevšiml, že se něco děje. Protože se nic neděje. Takhle to prostě je, jen momentálně to nedokážu zakrýt jako vždy..

Nakloní se ke mě a chce mě políbit a já mu vlepím jen letmou pusu. Já nechci víc. Nemužu. Nejde to. Vím že ho to bolí, když už je to potřetí za to odpoledne co jsem ho tak odbyla, odmítla... ale mě to bolí víc. Kdykoliv na to jen pomyslím mám slzy v očích. Proč to nejde samo? Proč se musím pořád jen přemáhat...?

Pomoci ani odpovědí se mi nedostává a já se cítím tak sama a ztracená. Už nevím co dál. Nedokážu mu ublížit, ale ubližuju sobě. JAk dlouho to takhle může jít dál...?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama