Ta svině naděje vážně umírá poslední

7. srpna 2017 v 21:39
Nesnáším jí. Tu malou jiskřičku, která stačí k tomu aby se rozhořel neuhasitelnej požár. To, že ikdyž jste smířený s tím jak věci jsou, ikdyž ani doufat nechcete, tak pořád to cítíte. Že je tu ta malá, malinká, pidi pravděpodobnost toho, že to dopadne jinak. Tak jak "byste chtěly".

Něco si přát je ošidná záležitost. Protože i lidi, kterým se splní všechno, co si přáli, jsou ve finále nespokojení. Jak je to možné? Protože člověk je nenasytný a hamižný tvor, který nemá nikdy dost. Vždycky bude něco chybět. Člověk prostě musí žít život v tom, že mu něco schází. Pro někoho se z toho stane motivační záležitost.

Dobře pro něj.

Má cíl a to je v životě vždycky dobré. Něco dělat a něčeho díky tomu dosáhnout. Když toho dosáhne, tak si musí najít nový cíl a zase se snažit. A má takový život cenu?

Radujte se z maličkostí.

Hnát se za nějakým cílem. Nikdy jsem ten typ nebyla. Nadruhou stranu se ani neumím radovat z maličkostí. Jsem cynický příklad malého človíčka ve velkém světe. Netuším co bude s mým životem za dva měsíce, natož za pět let. Nemám cíl za kterým bych šla. Nemám sny ani plány. Život, podmínky a hlavně já se stále měním. Jasně, jsou věci, které bych v tuhle chvíli chtěla. U některých s jistotou vím, že za dva měsíce jich budu pravděpodobně litovat, ale stejně je tu ten malej hlásek, co se občas ozve. A víte co mi říká? " Když to nezkusíš, tak to nezjistíš.. "

girl, light, and city image
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Já | E-mail | Web | 7. srpna 2017 v 21:53 | Reagovat

Hezky napsané. :))

2 Eliss Eliss | Web | 8. srpna 2017 v 12:03 | Reagovat

Asi je to divné, ale já osobně se cítím v životě spokojená, nikam se hnát nechci a ani nechci nic měnit...

3 TeriJans TeriJans | Web | 8. srpna 2017 v 15:00 | Reagovat

Pravdivý článek, vidím se v něm :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama