Září 2017

Vím, že jsem udělala správně

30. září 2017 v 16:33
Ačkoliv vím, že jsem udělala správné rozhodnutí, tak tenhle fakt nijak nemírní bolest kterou cítím. Možná spíš než bolest tak prázdnotu a osamělost. Skončila jsem to ve čtvrtek a je teprve sobota a už teď mi moc chybí. Nejhorší je vidět to blbý zelený kolečko na facebooku a vědět, že nenapíše. Kéžbych aspoň věděla jestli ho to hlodá tolik jako mě.

Ale musím si v hlavě neustále připomínat proč to bylo správné rozhodnutí. Nemohu ho furt stavět do situace, aby si vybral nejlepšího přítele nebo vztah, který možná ani nechce. Kdybysme to teď nechali být, tak to stejně za měsíc řešíme znovu. Navíc nemůžu říct, že bych věřila tomu, že by ten vztah dopadl dobře. Myslím, že bychom nějakou dobu mohli být spolu šťastní, ale přece jenom každý si od budoucnosti slibujeme něco jiného. Vždyť on je ve věku, kdy už pomýšlí na svatbu a děti a pro mě je tohle ještě hodně vzdálená budoucnost (pokud se k tomu vůbec někdy dopracuju). Takže jsme se asi vyhli horšímu konci než teď.

Škoda, že ikdyž tohle všechno vím, tak jsem stejně už dvě noci nespala. Není to tak, že bych na něj ustavičně myslela a přemýšlela coby kdyby, věřte že téhle činnosti se snažím vyvarovat a docela mi to jde. Ale nejde mi spát, včera jsem zabrala až kolem 1 ráno. Snad to brzo přejde, v pondělí mi začíná škola a ačkoliv nemám zrovna od ranních hodin stejně bych uvítala kdyby se mi klidný spánek vrátil zpátky.

alone and sea image

Přejde mě to. Vím, že jo. Ale zatím jsem v první fázi. První fázi jdu dneska s holkama zapít. Dospěle budu zapomínat na problémy alkoholem. Na druhou stranu jsem opravdu pít někde nebyla celkem dlouho a vytáhnout holky mě stálo značný úsilí, takže když už nic jinýho aspoň se zase sejdeme my tři.

Poučení z minulosti

27. září 2017 v 10:22
Každý má ve své minulosti věci na které není pyšný a pár chyb o kterých nemluví. Nejsem vyjímka a taky mám pár kostlivců ve skříni. Většina mých špatných rozhodnutí se (překvapivě) týkala kluků. Je neuvěřitelné, co je najednou holka schopná dělat za blbosti, když se objeví chlap.

Nehodlám tady rozmazávat svojí minulost. Jen bych ráda poukázala na to, že ikdyž vím, že to byly chyby myslela jsem, že jsem se poučila. Ale dá se vůbec někdy opravdu poučit a neopakovat taková rozhodnutí znovu a znovu? Řekla bych, co se lásky týče, chováme se všichni dost nevyzpytatelně. Nikdy si nemůžeme být jistí, jak to dopadne. Takže díky té nejistotě děláme stejná (špatná či dobrá) rozhodnutí znovu a znovu. Doufáme a věříme, že to ale dopadne jinak než předtím.

U mě to zatím dopadlo vždy stejně. Velkým zklamáním. Když se to stane jednou je to normální, ale říkám si že když ty chyby dělám podruhé, potřetí, počtvrté... není už na čase nějaká změna? Jak mám potom investovat další část srdce a čas do dašího vztahu s vědomím, že to zase dopadne stejně?

love, couple, and beach image

Nikdy není pozdě na to, začít znova

23. září 2017 v 9:34
Dneska je ten den, kdy mu to všechno řeknu. Celý půl rok jsme nebyli schopni si promluvit. Vždycky jsme to prostě nechali být nebo to převedli na jinou činnost. Ale dnes jsem rozhodnutá. Večer před spaním jsem si představovala co mu říkám a znělo to docela smysluplně. Vím, že polovinu věcí říct nestihnu nebo zapomenu, ale potřebuju to. Potřebuju mu ty věci říct než to s ním skončím.

Prozatím ještě netuším jak to zvládnu, ale zlepšuje to fakt že za týden začně škola. Samo o sobě je to vtipný, že mě zachrání něco, co vůbec nechci. Ale jak jinak se zbavit té samoty, která nastane, když ji nebudu moct naplnit jeho přítomností. Na to je škola aspon dobrá. Co nevidět si taky musím najít práci, a tím už budu snad zaměstnaná dostatečně, abych měla co nejméně času myslet na to jak rychle si asi dokáže najít za mě náhradu.

Není pozdě na to začít znova. V pondělí jdu ke kadeřnici a učiním radikální změnu, která pro mě začne i změny v jiných věcech. Prostě nový start a navíc v červených vlasech. Snad to kadeřnice zvládne podle mých představ. Pořád mám cíl najít si co nejdřív bydlení v Praze a zmizet odtud. Motivaci mám nyní silnější než kdy dřív, protože doma je to opravdu k nevydržení. A co teprve až máma teď začne pracovat dvojnásobně. Zkrátka je toho hodně, co se teď musí změnit a já můžu jen doufat v zázraky, minimálně aspoň v jeden z nich.

girl, bus, and hair image

Tohle není láska, jen nechci být sama

20. září 2017 v 21:37
Naivně jsem si myslela, že to co k němu cítím je silnější a že jsem se možná zamilovala. Ale pletla jsem se. S mým kamarádem s výhodama o city vůbec nejde.
Už je to nějaká doba, co jsem si zakázala milovat. Obrnila se a doufala, že už nezažiju tu bolest a zklamání když vám někdo zlomí srdce. Ačkoliv je to neuvěřitelné asi sem tomu natolik uvěřila, že se toho nedokážu zbavit. Když jsem rok a půl byla se svým posledním přítelem oba jsme věděli, že jeho city jsou silnější než moje. Dlouhou dobu jsem se opravdu hodně snažila se překonat a ovlivnit své srdce, ale jak se říká: "Srdci neporučíš."
Když vztah skončil začala jsem tohle přátelství s výhodama. Předtím jsme vlastně kamarádi ani moc nebyli, ale jelikož jsme spolu trávili opravdu hodně času (a stále to trvá) nějaký vztah mezi námi rozhodně vznikl. Pochopte, nebylo to tak, že bychom se scházeli jen kvůli sexu. To ne. I v týdnech kdy jsem nemohla mít sex, nebo jsme nemohli být spolu jsme si neustále psali, volali a zkrátka byli v kontaktu.
Posledních pár měsíců jsem začala přemýšlet nad tím, že je mi s ním opravdu dobře. Když vynecháte pár detailů, tak jsme se opravdu chovali jako ve vztahu. A já si začala myslet, že k němu možná mám nějaké silnější city. Že jsem se možná zamilovala.
Dnes jsem došla k závěru, že jsem se spletla. Jo je mi s ním opravdu moc dobře. Skvěle si rozumíme, neustále se smějeme a sex s ním je prostě fantastickej. Ale neumím si představit, že bysme spolu opravdu oficiálně chodili. Představení rodičům, přátelům, veřejný akce apod tohle k nám prostě nejde. Ten pocit, který jsem si spletla s láskou je jen to, že ho potřebuju. Je dobré vědět, že je tady někdo koho zajímá jaký jste měli den a je tu pro vás když potřebujete. Vzhledem k tomu, že momentálně velkým množstvím přátel neoplývám zabíral mi také nejvíce času on. Proto jsem se tak zmýlila. Ale je to jen obyčejná potřeba nebýt sama. A myslím, že on to má taky tak. Proto to v řijnu už skončím, protože už bych ráda něco jiného. A s tím skončím i naše přátelství, protože si nemyslím, že bez sexu má náš přátelský vztah nějakou budoucnost.

love, couple, and sky image

Co mi nese špatného podzim

17. září 2017 v 17:49
Osobně považuji podzim naoko za krásné roční období. Ty barvy všude, babí léto, zkrátká pohodové období. Avšak nese to sebou i pár věcí, které mi trochu ztíží život.
Konkrétně se jedná například o to sychravé počasí. Je to všeobecná věc, co se dotýká každého. Ten déšť a ta zima pro mě není zrovna vhodné počasí. Jo miluju nošení podzimního oblečení od kabátů a svetrů počínaje a u kozaček konče. Bohužel ani to mi nenahradí to, jak často pak z té zimy onemocním a kolikrát mi zmoknou zrovna vyžehlené vlasy. Uznávám, že nadruhou stranu, si pak člověk váží mnohem víc toho sluníčka, když pak jednou za čas vykoukne nad barevnými stromy. A čas kaváren a čajoven taky není k zahození. Počasí neovlivním takže i s tímhle bodem se budu muset smířit, protože chladné počasí prostě k podzimu patří, ať chci nebo ne.

Mezi další body bych zařadila asi to že je 17.9. a to znamená že za pouhé dva týdny mi začně škola. Tahle doba se týká pouze vysokoškoláků a brzy se zas všichni potkáme v posluchárnách, v aulách a v menze. Oh Yeah! Nemůžu se dočkat (čtěte v sarkastických uvozovkách). Mě ani tolik neděsí to, že budu muset vysedávat v kampusu na přednáškách, mnohem víc mě štve a děsí, že se na mě stále neusmálo štěstí a nemůžu sehnat byt. Finančně dostupný, dostatečně velký pro 2 nebo 3 osoby a nejlíp v centru. Já vím, víc náročná už být nemohu. Mezi další školní problémy patří to, že v listopadu si mám vybrat téma bakalářské práce. Tak strašně brzo! Zatím ani netuším v jakém oboru (předmětu) by se mělo téma nacházet, natož vymyslet titulek práce.

A mezi další moje podzimní špatné zprávy patří i fakt, že budu muset ukončit svůj rádoby vztah. Kamarádství s výhodama je fajn, ale osm měsíců je dlouhá doba a mě už to nestačí. Bohužel tento můj kamarád, ačkoliv celkem opětuje nějaké ty mé city k němu, nemá teď na vážný vztah ani pomyšlení. Takže zbývá rozchod. Vím, že bude těžký to jen tak nechat být, protože je mi s ním opravdu moc dobře, jak už dlouho s nikým nebylo. Bohužel není vyhnutí a já to budu muset překonat. Rozhodla jsem se to nechat na říjen až budu dostatečně zaměstnaná návratem do školy a budu mít co dělat. Né že bych věřila snad tomu, že to bude bolet míň. To bych už opravdu lhala sama sobě.


autumn, coffee, and fall image

Nesmím být šťastná? A proč vlastně ne?!

16. září 2017 v 23:49
Možná to není tak, že nesmím, ale že to neumím. Prostě nemám geneticky daný nadání na to mým ve svém životě štěstí. Možná je trochu předčasné o tom takhle uvažovat, protože přece jenom ještě nejsem na smrtelný posteli, ale zatím to ještě neumím nebo se tomu sama paradoxně vyhybám.

Kdo přečetl tenhle úvod a ještě pokračuje tomu tleskám. Zároveň přeju upřímnou soustrast, protože čtete dál. Takže vítejte u dalšího článku do mé "depresivní" sbírky myšlenkových pochodů. V jiné náladě prakticky nepíšu. Teď vás možná napadne, že když je tu tak málo článků mám takové špatné myšlenky celkem zřídka a jsem vlastně v pohodě, ale omyl... jen občas nejde všechno sepsat. Né, že by to teď mělo nějakou hlavu a patu, nicméně...

..zpátky k tématu.

Nestěstí ve hře, štěstí v lásce? Připraveným štěstí přeje? To jsou kecy a nebo jsem všeobecně velká smolařka a štěstí kolem mě chodí velkým obloukem - tím myslím opravdu velkým. Nepřijdu si jako náročná žena, a tím nechci působit namyšleně, ale stejně mi nic z věcí nevychází. Pro kluky asi nejsem dost dobrá holka na to aby se mnou chtěli vážný vztah. Jediný cíl na který sem se teď zaměřila - a to odstěhovat se do prahy co nejrychleji jak to jen jde, se mi teď rozplývá před očima. Na to jak jsem na tom všeobecně s kamarádkama a sociálníma vztahama raději nebudu plýtvat slovama. Tak kde sakra je to moje štěstí? Alespoň v některé té životní potřebě stále čekám, že se objeví. A jak tak čekám a snažím se dojít k nějakému úspěchu, tak to pomalu vzdávám.

bedroom, bed, and home image