Nesmím být šťastná? A proč vlastně ne?!

16. září 2017 v 23:49
Možná to není tak, že nesmím, ale že to neumím. Prostě nemám geneticky daný nadání na to mým ve svém životě štěstí. Možná je trochu předčasné o tom takhle uvažovat, protože přece jenom ještě nejsem na smrtelný posteli, ale zatím to ještě neumím nebo se tomu sama paradoxně vyhybám.

Kdo přečetl tenhle úvod a ještě pokračuje tomu tleskám. Zároveň přeju upřímnou soustrast, protože čtete dál. Takže vítejte u dalšího článku do mé "depresivní" sbírky myšlenkových pochodů. V jiné náladě prakticky nepíšu. Teď vás možná napadne, že když je tu tak málo článků mám takové špatné myšlenky celkem zřídka a jsem vlastně v pohodě, ale omyl... jen občas nejde všechno sepsat. Né, že by to teď mělo nějakou hlavu a patu, nicméně...

..zpátky k tématu.

Nestěstí ve hře, štěstí v lásce? Připraveným štěstí přeje? To jsou kecy a nebo jsem všeobecně velká smolařka a štěstí kolem mě chodí velkým obloukem - tím myslím opravdu velkým. Nepřijdu si jako náročná žena, a tím nechci působit namyšleně, ale stejně mi nic z věcí nevychází. Pro kluky asi nejsem dost dobrá holka na to aby se mnou chtěli vážný vztah. Jediný cíl na který sem se teď zaměřila - a to odstěhovat se do prahy co nejrychleji jak to jen jde, se mi teď rozplývá před očima. Na to jak jsem na tom všeobecně s kamarádkama a sociálníma vztahama raději nebudu plýtvat slovama. Tak kde sakra je to moje štěstí? Alespoň v některé té životní potřebě stále čekám, že se objeví. A jak tak čekám a snažím se dojít k nějakému úspěchu, tak to pomalu vzdávám.

bedroom, bed, and home image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama