Bojím se že už nikdy neuvěřím

27. ledna 2018 v 19:28
Nikdy jsem se nepokládala za úplně naivní holku, co spolkne klukovi každou lež kterou si vymyslí, ale měla jsem naději a víru. Naději, že mě má přece jen opravdu rád, že mé instinkty jsou špatné a on mě překvapí. Víru, že možná mě přece jen dokáže milovat takovou jaká jsem, že mu můžu věřit. Taková už nejsem a bojím se, že už nikdy nebudu.

Člověk by si řekl, že když jsem o tolik změnila postoj, kolika špatnými vztahy jsem si musela projít a kolik lidí mi muselo ublížit. Vlastně to není tak velké číslo, ale pro mě bylo bohužel dostačující. Nešlo jen o partnery a vztahy, ale i o falešná přátelství a víru v lidi kolem sebe jsem zkrátka ztratila. V jisté chvíli mi najednou svět připadal reálný, plný lidí, kteří říkají věci, které tak nemyslí a nosí masku přetvářky. V tu chvíli mě to změnilo a od té doby už spoustu věcí nevidím, tak jako dřív. Z vět se stala jen prázdná slova a činy dokazují jen to, kolik je člověk schopen udělat pro zachování iluze.

Nejvíce se bojím toho, že už nikdy neuvěřím tomu, že se pletu. Bojím se, že mám pravdu a opravdu nikdy nenajdu takového partnera, který by mě chápal a opravdu mě miloval. Co když opravdu nikdy nezažiju jaké to je do toho spadnout po hlavě a cítit, že ten druhý je na tom úplně stejně bezmocně a nechce se tomu pocitu bránit. Bojím se, že budu mít jen dočasné vztahy ve kterých možná alespoň ze začátku bude vášeň, ale postupem času si stejně budu připadat sama a on mě o opaku nepřesvědčí. Děsí mě představa, že pro okolí možná i sami pro sebe vytvoříme "dokonalou" iluzi vztahu, ale nakonec si vždy uvědomím, že nic z toho není pravda. Bolí to, ale bolí to míň než být úplně sama ztracená jen ve svých myšlenkách.

love, heart, and music image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 venyfeny venyfeny | 27. ledna 2018 v 21:27 | Reagovat

Přeji Ti, aby sis našla muže nebo on našel tebe, kterému budeš moci důvěřovat a on ti nebude lhát.
Věřím, že to není lehké naučit se znovu důvěřovat někomu, když někdo jiný zklame. Ale když člověk bude žít s pocitem, že ho zklame i někdo další, tak bude akorát žít ve velkém strachu a to není dobré.

2 Jeife Jeife | E-mail | Web | 5. února 2018 v 20:23 | Reagovat

Kdyz neocekavas, nemuzou te lide zklamat - to se mi u pratel a meho okoli docela dari.
Kazdou vec, ktera neni podle meho ocekavani se snazim brat jako zkusenost a hledat v ni hlubsi smysl (napr. opakujici se vztahy se starsim muzem - nedostatek otcovske lasky)
Ale u partnera se mi nedari neocekavat, je tu jakasi skatulka s napisem "pritel". V te skatulce mam i napsano, jak cekam ze se bude chovat. Ocekavam a tak se deje ze i ja, ktera mam fajn zivot jsem nekdy zklamana.
Hlavu vzhuru, tohle skola, az to pochopis, muzes jit dal :)

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 6. února 2018 v 11:01 | Reagovat

Ani nevíš, jak povědomá mi jsou tvá slova. Je tomu pár let, co jsem říkala něco velmi podobného (byť s mírně odlišnými příčinami a okolnostmi) a byla jsem dokonale zakopaná za velmi, ale opravdu velmi bytelnými duševními hradbami a příkopy.
Bylo třeba mnoho, aby tyhle zábrany padly - ale jsem přesvědčená, že se to podařilo a že to za to stálo. Doufám, že najdeš někoho, kdo ti ukáže, že to jde i jinak a že existuje oboustranná důvěra a souznění duší.
Moc ti držím palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama