Žiju si svůj diskopříběh

8. února 2018 v 21:50 | Open-minded girl
Je těžké začínat svůj život s tím, že jste od narození porovnáváni ještě s jednou osobou, aneb jaké je to žít s dvojčetem. Jsem o pět minut starší než mé dvojvaječné dvojče - sestra, ale nikdy jsme nebyli kamarádky. Znám dvojčata, co bez sebe nedají ránu a jsou si nejlepšími přítelkyněmi, my jsme byly opak. Vždycky jsme byly spíše proti sobě, soupeřily o pozornost a bojovaly spolu. Doteď jsme z toho nevyrostly, ale narozdíl od mého mladšího já, už je mi to jedno.

Už se nesnažím být v ničem jako moje sestra. Byly doby, kdy (ačkoliv bych jí to nikdy nepřiznala) jsem jí možná něco záviděla, ale dnes bych řekla, že je to spíše naopak. Jsme opravdu hodně odlišné a neměnila bych. Dnes mohu říct, že při porovnání s mou sestrou jsem ráda jaká jsem. Jediné naše štěstí je, že jsme dvojvaječná dvojčata a opravdu tu je podoba spíše nepatrná jako u sester. Díkybohu!

Žiju si svůj diskopříběh zní možná trochu nadneseně. V mém případě by šlo pravděpodobně úplně o jiný žánr, který by měl popsat můj život, ale o to tady nejde. Většinu svého života jsem si připadala poněkud odlišně než ostatní. Nejsem jako většina holek, které jakmile se dostanou do vztahu představují si budoucnost, partnera považují za onoho pravého, kterému řeknou jednoho dne Ano a založí s ním rodinu. Ne, tohle rozhodně nejsem já.

Já si žiju svůj skromný život již jednadvacet let a myšlenka rodiny zatím nikdy nebyla pro mě. Netvrdím, že nemůžu změnit názor (nikdy neříkej nikdy), ale teď mohu s jistotou prohlásit, že děti do budoucnosti neplánuji. A co tedy plánuji? Nejsem velký snílek, co by plánoval kroky v životě, ale jisté věci bych chtěla. Chtěla bych dodělat vysokou (pokud možno i magistra), najít si práci, která by mě bavila (ještě netuším co to bude) a snažit se být v ní co nejlepší. Vidím se jednou jako workoholička. V tomhle bych si vzala ráda příklad ze své starší sestry - bude jí čtyřicet, má manžela, nemá děti, ale baví jí práce, ve které je dobrá a je šťastná. A pan dokonalý? Možná neplánuju děti, ale mít manžela nezavrhuji. Nebudu rozhodně domácí panička (pokud to dnes ještě jde), ale jestli se objeví někdo... svatbu do svých úvah o budoucnosti zahrnuju (předem toho odvážlivce lituju).


Ale na tohle mám ještě dost času. Prozatím se chci bavit, uživat si a objevovat. Chci žít, tak abych jednou měla na co vzpomínat, ikdyby to nebylo vždy jen dobré. Chci cestovat a poznávat. A to platí i o mužích.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Unavená matka Unavená matka | 9. února 2018 v 2:08 | Reagovat

dočetla jsem, můžete tleskat :-D , je fajn, že máte cíle uskutečnitelné a ve vašem věku na děti ještě nemyslete ;-) nic se nemá uspěchat, já začala moc brzo a zastydlá puberta mne dohnala s pubertálním věkem mojí první dcery :-D  O_O

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 9. února 2018 v 8:36 | Reagovat

Ono je pěkné mít naplánovanou budoucnost, ale život, upřímně řečeno, nebere naše plány příliš často v potaz :-) Důležitější než pečlivé plány je podle mě umět se prostě popasovat s tím, co přijde a dokázat si z toho vzít to nejlepší.

3 Eliss Eliss | Web | 9. února 2018 v 9:18 | Reagovat

Držím palce s vysokou, a snad si k sobě se sestrou ještě nějak najdete cestu 8-)

4 Atheira Atheira | Web | 9. února 2018 v 9:33 | Reagovat

Smutný na tom je, že za to nemůže tvá sestra a nemůžeš za to ty. Pokud totiž rodiče svým přístupem a požadavky dovolí, aby se dva sourozenci začali nesnášet a šli proti sobě. Je to vždycky jenom jejich vina. Protože když není na všechny sourozence stejný metr a stejné nároky. Nikdy spolu nevyjdou, protože je rodiče sami učí, že nejsou v životě spojenci, ale soupeři, a to je prostě celý špatně.

K dalším věcem v článku... Mě třeba myšlenka rodiny (potomků především) nebere a nikdy nebrala. Nejspíš už se to nikdy nezmění. Žiju si šťastně, spokojeně a to je přesně to, co od života chci. Být prostě šťastná.

5 Jeife Jeife | E-mail | Web | 9. února 2018 v 9:53 | Reagovat

Mozna je to ve vychove, kdy vam rodice vstipili do hlavy, ze tu lepsi budou mit vice radi ... :)

6 zugundaprostekunda zugundaprostekunda | Web | 9. února 2018 v 11:16 | Reagovat

Z vejšky tě virazej, takže jestly sy mislýš že vejšku udělá každá nadržená pýča tak seš na omilu, to udělá jenom málokdo (třeba já, já sem bakalalařka, magystra, ynženírka a doktorýna), ale já sem holt víjymečná a dokonalá, narozdíl od vás kurew :-)))

7 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 9. února 2018 v 11:37 | Reagovat

Zajímavé. Rovněž mám ségru - dvojvaječné dvojče. Mezi s sebou nemáme vřelý, ale naopak ani rozporuplný vztah. Umíme se podržet, ale i soupeřit. Ve výsledku jsme ale každá odlišná a myslím, že ani jedna z nás nemá tendence se neustále porovnávat s tou druhou, i když je jisté že nevědomky to děláme, stejně jako se člověk porovnává se svými kamarády, nepřáteli a okolím celkově :-).

Co se týče odišnosi, myslím že každý máme pocit že jsme něčím vyjímeční, jiní, každý v něčem jiném. To je kouzlo osobnosti. Rozhodně existují stereotypy, ve kterých většinová populace setrvává (například děvčata propadající platonické lásce, jak popisuješ v článku), ale tyhle typy mohou zase vybočovat v jiných směrech.
Ačkoliv nerada škatulkuju, člověk si ve věcech musí udělat pořádek a tak i já samozřejmě chápu rozdíl mezi "normálními" a "odlišnými" lidmi a co ti budu povídat, já mám ráda, když člověk vybočuje ze stereotypu a je svůj, zajímavý.

Fandím Ti v tvých plánech do budoucna, měj se krásně!

8 padesatka padesatka | E-mail | Web | 9. února 2018 v 21:02 | Reagovat

[4]: To mě docela mrzí, pořád s Tebou počítám pro některého syna... :-D

9 padesatka padesatka | E-mail | Web | 9. února 2018 v 21:06 | Reagovat

Vidíš, vždycky jsem si myslela, že dvojčata mají spolu skvělý vztah, velmi silné pouto. Asi budou opravdu na vině rodiče... :-(

10 Shairin Shairin | Web | 9. února 2018 v 22:21 | Reagovat

Moc pěkný článek. Zvlášť druhou část vnímám podobně, jen s tou svatbou, ať na mě nikdo nechodí... :D

Mimochodem, jak se Ti podařilo dostat háček nad d a ještě ke všemu dopředu? Jsem jediná, kdo jsi toho všiml? :D  :D

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. února 2018 v 8:52 | Reagovat

[10]: Je prostě šikovná... :-D
Taky jsem si všimla.

12 virtual-word virtual-word | Web | 10. února 2018 v 9:58 | Reagovat

[10]: [11]:
Tak ono to opravit nejde, v článku v textu je to klasicky napsané, takže předpokládám, že je to tím typem písma, protože ikdyž jsem to napsala znova je to beze změny :-) takže to není mou zásluhou

13 Atheira Atheira | Web | 10. února 2018 v 10:20 | Reagovat

[8]: Moje plány na založení rodiny jsou asi tak pravděpodobný, jako že z pravidelnýho běhu vypadávaj dělohy. :D  :D

14 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. února 2018 v 10:22 | Reagovat

[13]: :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama