Březen 2018

Odpověz mi

23. března 2018 v 19:42 | Open-minded girl
Ležíme v posteli. Je hluboká noc. Ty spíš a nevnímáš okolí, protože si usnul první. Jako vždycky. Dnes mě ani neobjímáš. Ležíme vedle sebe jak dva cizinci. O čem se ti tak asi zdá? Znát tak tvoje myšlenky...
Já tu ležím a přemítám nad tím chaosem ve své hlavě. Přijela jsem abysme byli spolu, ale takhle to vypadat nemělo. Takhle by to celé vypadat nemělo. Ležím vedle tebe, ale uvnitř se cítím sama. Skoro jedno jestli jsem tady u tebe, nebo sama ve své posteli. Řekni mi, co tohle mezi námi znamená? Co to tedy děláme? Proč mi pořád děláš věci, které nesnáším? Proč čas, který máme trávit spolu a na který se vždy tak těšíme, dopadá tak že po zkouknutí x dílů seriálu usínáme v posteli? Co jsme si za celý den řekli? Proč mi píšeš, jak jsem skvělá, když jsem se o tebe teď při nemoci starala, ale když přijedu jsi úplně někdo jiný? Copak ten člověk co píše ty zprávy, nemá u tebe na starosti i mluvení? V čem je problém a proč do očí nejsi schopný mi něco takového říct?
Na svoji obranu dělám vtipy. O tom, jak nikdy nepoznáš moji rodinu. O tom jak žárlím. O tom jak se chováš. Ale hluboko uvnitř to vůbec vtipné není. Jak je možné, že to nechápeš? Že nechceš stejné odpovědi? Proč tady teď ležím s milionem otázek a ty vedle mě v klidu spíš?
Mám pocit, že jsme už ztracení. Tohle se nikdy nezmění vid? Pokaždé když si promluvíme, tak ty to odkejveš a řekneš, že se pokusíš na tom zapracovat, ale u toho to taky zůstane. Nic se nezmění. A mě to bude dál trápit. Tohle chceš? Chceš abych se trápila? Chceš být další chlap v mém životě, kterému jsem se vzdala, abych zjistila, že to bylo zbytečné?
Když procházím tvé staré fotky s ní, je to jako by mnou projela žiletka. Tupá bolest u komentářů od tebe jak jsi šťastný a zamilovaný. Milion fotek a statusů, jen aby to všichni věděli. Aby věděli jak jsi šťastný. Kde je fotka semnou? Kde mám já svůj komentář? Jsi šťastný i semnou? Možná jsi, ale nevěříš v nás natolik, abys zveřejnil fotku s takovým komentářem. Jsem jen další holka v tvém životě. Přechodně. Strávíme spolu příjemné chvíle, a pak se naše cesty rozejdou. Nikdo se to nedozví, protože fotky a komentáře nejsou. Vztah bez důkazů. Jen si sbalím kartáček a věci ve tvém bytě a vypadnu ti ze života, jako bych tam nikdy nebyla. Za pár let si na mě ani nevzpomeneš. Takhle to chceš? Takhle to bude? Tak se prober a vysvětli mi to.

girl, bed, and sweater image

Flashback

18. března 2018 v 11:01 | Open-minded girl
Včera jsem po opravdu dlouhé době byla s kamarádkami v klubu, kam jsme chodili když nám bylo těch sedmnáct, osmnáct. Prostě ty časy barů a diskoték, kouření, alkoholu a kluků. V těch dobách jsme tam byli téměř každý víkend a užívali si. V jistých ohledech mi tyhle časy chybí. Dělala jsem hlouposti a nehleděla na následky, ale bavila jsem se. Vážně jo.

To místo je teď po rekonstrukci, a tak jsme tam zašli na Oldies. Jakmile jsme tam vešli obklopilo mě ohromné množství vzpomínek. Poznala jsem tam dva ze svých bývalých, líbala se s cizíma klukama, dala pěstí jednomu idiotovi a prostě tančila a pila do rána. Vzpomínala jsem kolik jsem tam poznala kluků, kolik vypila panáků, kolikrát zpívala oblíbenou písničku, kolikrát zapálila cigáro, kolikrát mě po noci tam bolela hlava. Ale cítila jsem se volná. Je možný, že takhle svobodná, jak jsem se cítila už nikdy nebudu. Všechno bylo jedno a jenom jsme si užívali.

V tom věku se všichni těší až budou dospělý, částečně proto, aby mohli pít legálně, ale hlavně proto, že si myslí, že je to něco lepšího. Mám pocit, že s tou dospělostí přišla jen zodpovědnost a problémy. Občas bych si vážně přála být zas ta bezstarostná holka, co na parketu tancovala jako o život. Ta mrcha, co se tam líbala se třema klukama za jediný večer. Ta, co zvládla vypít neskutečné množství alkoholu bez větších následků. Ta bad girl mi někdy vážně chybí, ačkoliv vím, že ve mě pořád někde je, už jsem asi někde jinde. Ale vzpomínky zůstali (a fotky taky - někdy bohužel).

kiss, couple, and grunge image

Každý sám za sebe

11. března 2018 v 12:59 | Open-minded girl
V dnešní době je všechno tak komplikované, v oblasti vztahů obvzlášť. Snaha zapadnout do kolektivu je mnohdy silnější než nějaké skutečné já. Takže místo originálů kolem sebe narazíte jen na kopie. Ale co se pod všemi těmi maskami dokonalosti skrývá?

Já se snažím tvářit, že mi jen tak někdo neublíží. Ty špatné chvilky si pak nechávám na večery o samotě. Naučila jsem se, že mnohdy je lepší si bolest nechat pro sebe, protože lidi to dokážou zas jen využít. Nadruhou stranu čekám až se objeví někdo koho bude zajímat i tahle má stránka a nezradí mě. Bude mě chtít poznat takovou jaká jsem, a vrstvu po vrstvě bude sundávat mou masku, až tam najde mě, bez přetvářky, lží a snahy zapůsobit.

Těžko si představit, jak by svět vypadal, kdyby tady byl každý skutečně sám za sebe. Nebudu mít růžové brýle a nebudu vás přemlouvat, že by byl svět lepší místo. To ode mě nečekejte. Myslím však, že by to bylo jednodušší. Bez pokusů zalíbit se všem kolem a místo toho se snažit zalíbit sám sobě. Žít život pro sebe a ne pro ostatní. Snažit se udělat šťastné nás a ne ty kolem, za cenu zapření sama sebe. Jak by takový svět asi vypadal?

surprise, bucket list, and surprise party image