Květen 2018

Motivace inspirace

16. května 2018 v 21:21 | Open-minded girl
Při večeru, po první skleničce dobře vychlazeného bíleho vína se ze mě opět stává filosof. Životním moudrem dnešního dne se stává věta Žiješ jen jednou. Žijeme jen jednou a to bysme si měli uvědomovat každý den s každým rozhodnutím. Nemyslím si, že by člověk měl žít tak, jakoby mohl být zítra jeho poslední den, ale míň přemýšlet by rozhodně neškodilo.

Vidím to u sebe. Dlouhou dobu jsem se zaměřila na minulost. Chyby a rozhodnutí, která jsem udělala, ale která už jsem stejně nemohla znovu ovlivnit. Hromadou výčitek, omluv a vzpomínek jsem se mučila docela dlouhou dobu, ale teď už vím, že ať uděláte, co uděláte, nikdy se nezavděčíte všem. A to je dobře. Vaše chování by nemělo být stavěno tak, aby udělalo dojem na všechny kolem. Důležitý je být sám sebou.

Ačkoliv to s největší pravděpodobností znamená spoustu špatných rozhodnutí a občas i věci, kterých zalitujete, furt to budete vy, kdo ta rozhodnutí dělal. Proto je důležité myslet na sebe a dělat je pro sebe. Protože ať už budou špatná nebo dobrá, následky ponesete vždycky vy. Ano, často se to dotkne i osob kolem, ale ty se s tím musí vypořádat zase svojí cestou.

Proto se zamyslete nad tím jestli to, co v životě děláte, vážně chcete. Jestli je to opravdu vaše rozhodnutí. Jestli to neděláte jen kvůli někomu druhému. Pokud zjistíte, že plníte přání někoho jiného, zamyslete se. Protože až si za pět let uvědomíte kolik jste ztratili času, ve snaze udělat radost někomu jinému, namísto sebe, čas už nevrátíte.

champagne, laptop, and picnic image

Měsíc stresu

12. května 2018 v 23:32 | Open-minded girl
Sotva začalo zkouškové období, tak z toho začínám šílet. Moje stresové dny začaly a ta depresivní část k tomu bohužel nezvladatelně taky patří. Na mou obranu už má za sebou polovinu zkoušek a to mé kamarádky ještě ani nezačali. Snažím se zkrátit si to, co nejvíce. Možná o to víc se to odráží na mojí psychické stránce.

Každý, kdo je na vejšce to zná. Celý semestr nic moc neděláte, odevzdáte pár esejí a seminárek, jednou za čtrnáct dní nějaká aktivita na cvikách nebo průběžný test, ale to je celé.. A pak je najednou konec flákání a přijdou zkoušky. Vím, že je z toho v nervech každý - obdivuju ty lidi, kterým je u prdele jestli to dají napoprvé, napotřetí nebo budou za rok opakovat. Já to chci mít z krku, co nejrychleji a v té nejideálnější možnosti i na první pokus. Mít minimálně jednu zkoušku každý týden je pro mě tedy normální.

Možná nakonec ty zkoušky zvládnu, s podivem, že jsem dala tu poslední, ale ta psychická stránka je hrozná. Nejradši bych se profackovala, když stresuju ve škole. Stěžuju si nemožně kamarádce, jak to určitě nemám. *Plesk* Ty dny učení jsou ovšem ještě horší. Když pominu tu část, kdy se musím dokopat a vypnout facebook, kde se určitě pořád něco zajímavého děje (určitě zajímavějšího než v papírech s makroekonomií), je tu ta osamělá část. Nikdo nepíše, nikam nechodím a večer po učení padám do lehké deprese o zbytečnosti své existence. (jako teď)

Susan a Manželka se učí na svoje zkoušky a já nemám koho vytáhnout na pokec ven. S Bezcitným jsem se viděla v úterý, ale na nějaké povídání nebyl zrovna čas. Byli jsme moc pilný v posteli, na lince, na gauči,... Měl by zamnou přijet ve středu, trochu mě roptýlit od učení. Rodiče na několik dní odjíždí a to je poprvé za dobu, co se známe, co bude prázdný barák, takže nutnost toho využít až bude Twin v práci je jasná. Ačkoliv teď bych potřebovala spíš kamaráda, než milence. V úterý jsem uvěřila tomu, že jsme mimo sex schopný se i normálně bavit. Teď si ale říkám, že to bude možné, až spolu přestaneme spát. Jestli spolu zvládneme čas trávit jen tak. Na to si ale asi budeme muset počkat, dokud si někoho jeden nenajde (což moc reálně nevypadá). Protože napsat mu teď jestli by šel na skleničku mi přijde víc než nereálný.

Takže kdo zbývá? Will se semnou, nevím proč, nebaví, ale to je vzhledem k sexu s Bezcitným asi dobře. S Vojákem jsem se viděla před týdnem. Naše přátelství je ztracený, protože už prostě nemáme společného naprosto vůbec nic. A jedinou možnou shodu si odmítám připustit, protože nebudu takhle zoufalá a osamělá bytost jako on. Sorry. S Lucasem jsme skončili u pohádek (chápej jako erotické povídky), ale kamarádství to taky není a na sex už to taky nevypadá. Skoro je mi to líto, aspoň něco by se dělo. Jsem na tom vážně špatně. Ať už mám ty zkoušky hotový!

books image

Tenká hranice aneb mrcha je zpátky?

1. května 2018 v 10:53 | Open-minded girl
Po ukončení vztahu s Bezcitným, jsem se rozhodla, že chci být sama. Nemyslím tím doslova sama, jeptiška ze mě nebude, ale nikoho stálého momentálně nehledám. Před třema rokama než jsem začala ty vážný vztahy jsem se uměla bavit. Byla jsem dobrá provokatérka a měla kluky docela na háku. Je na čase se k tomuhle období vrátit. Tak trochu mrcha, ale v tom dobrém smyslu.

Nepředstavujte si, že se hodlám vyspat s každým klukem na potkání. To ne. Taková jsem nikdy nebyla a nikdy nebudu. Jen hodlám míň řešit, co si myslí ostatní a víc si užívat. Svědomí ale pořád mám a určitá pravidla (zásady) taky, takže velkým průšvihům se snažím vyhnout, ačkoliv ne vždycky to jde že? Je to na překročení prostě hodně tenká hranice, kdy je něco už špatné. A nejhorší na tom je, že každý má tu hranici jinde. Tak nesuďte!

Začala jsem si psát s Lucasem. Byli jsme "tajně" spolu venku v Praze, ale to bylo spíš jen, aby si postěžoval, jak to má teď těžký v práci, s kamarády a s přítelkyní. Ano je zadaný. Myslela jsem, že budeme kamarádi, protože momentálně by se mi někdo takový hodil, ale to bych musela znát asi gaye. Jak jsme si psali začali jsme trochu flirtovat a moje provokatérské já se prostě neumí krotit. Pro mě to bylo jen psaní a "únik z reality" a stejně tak pro něj. Pak jsem jeden páteční večer byla pít a potřebovala odvoz a náhodou se nabídl. Po několika sklenkách vína smíchaných s panákem hruškovice a rumu, jsem nasedla k němu do auta ve své nezvladatelné náladě. To je ten bod opilosti, kdy už jsem schopná všeho a neovládám se. Takže samozřejmě po tom, co celou cestu komentoval moje krátký kraťasy a sahal mi na stehno, jsem před vystoupením z auta po něm vyjela. Zadaný, nezadaný v tomhle nezvladatelném stavu je to mému opilému já úplně jedno. Chtěla jsem ho políbit (mám to trochu rozmazané), ale uhnul a dostal jen pusu na tvář. Pak odjel.

Ačkoliv jsem si ráno připadala jak kretén, získal můj obrovský respekt. Neznám moc kluků, co by se zvládli ovládnout. Zvlášť protože vím, že ho přitahuju a vím, že není ve vztahu šťastný a začala jsem já. Má můj obdiv, že ani tu pusu mi neopětoval. Samozřejmě mi pak psal, že lituje, že byl slušnej a že ho zajímá, co by se stalo, kdyby nebyl idiot (mít sukni prý by to nedal). Ale to je jiná věc, v tu chvíli se zachoval správně. A z toho jsem vážně v šoku a mám na něj jiný pohled.

Své potřeby jsem uspokojila v pondělí na to, když Bezcitnej slavil narozeniny. Nevinné přání se zvrhlo v pozvání k němu a rozbalení mnohem lepšího dárku než čekal. Mě. Dvakrát jsme si užili a přes všechny moje původní porozchodové pochyby to bylo v pohodě. U nás dvou ty city nikdy nebyli, takže jen sex prostě šel. Předpokládám, že si to brzy zopakujeme. Ale chci aby to tentokrát opravdu zůstalo jen mezi námi a především Will [předchozí ex, Bezcitnýho nej kamarád] to tentokrát nezjistil. Už tak je v depresi z toho, že s ním se znovu vyspat nechci. Tohle by asi nerozdýchal.

Bad girls have more fun

amazing, fashion, and subtitle image